Věra Lišková
30.3.2018 16:49
Nejsem stoletá, ale některé předměty pamatuji. Asi proto, že si předci mnoho věcí vyráběli sami , víc si jich vážili a předměty sloužily desetiletí, takže i v druhé polovině dvacátého století. Odpadu bylo minimálně, až naše doba by se mohla nazývat doba odpadková, zamořujeme už i oceány. V článku se o dřině píše, "víc dřina než poezie", končí jedna věta. Takže vydat tolik energie na reptání mimo mísu , je asi zbytečné. Je lepší vytvořit něco sám, nebo sama.
Věra Ježková
30.3.2018 16:10
Žasnu, jakou diskusi dokáže vyvolat jeden nevinný článek. Bylo by hezké, kdyby kritizující vystoupili z anonymity a případně také něco napsali.
Věra Ježková
30.3.2018 13:30
Ivano, nevím, psala jsem to hned ve své první reakci.
Věra Lišková
30.3.2018 02:55
Milé seznámení se zajímavou výstavou. Jezdila jsem v dětství na prázdniny na vesnici. Některé předměty pamatuji, v máselnici na kliku stloukala babička máslo. Neměla lednici, smetana se chladila v lochu (kamenný sklep). Na ošatku ( 6 fotka) se do trochu zrní dávala nastojato vajíčka.
Věra Ježková
29.3.2018 23:41
Děvčata, děkuji. :-)
Alena Vávrová
29.3.2018 22:03
Věrko, dík, připomnělo mi to moc věcí, jelikož jsem bývala jako dítě až slečinka každý rok o prázdninách na vsi střídavě u obou prarodičů. Měli kravku, kozu, prasátko, králíky , slepice, strýc i koně. Krávu jsem dojila strojně v hod. základů rostlin. a živočiš. výroby v JZD (flákla mě ocasem, to se nezapomíná). Starých zem. strojů jsem poznala mnohem víc, včetně mlátičky. Klásky jsem sbírala, mléko odstřeďovala a máslo stloukala...atd. Vůni babiččiné "almárky", kde měla i šuple na mouku, si pamatuji dodnes. A bez toho šoufku to na vsi nešlo...;-)
Alena Tollarová
29.3.2018 21:18
Vyrostla jsem na vesnici, ale velkou část těch věcí neznám. Slepice jsme ale měli a ty zase měly čmelíky. Měli jsme včely a medomet. Brány jsem tahala po zahradě a taky válec. I rýč jsem brala jako dítě do ruky, protože živitel rodiny tu najednou nebyl a máma na všechno nestačila. I šoufek jsme měli.
Jitka Hašková
29.3.2018 20:17
Moc hezky napsané, I když jsem z města, tak valše moje máma prala dlouho, ještě 50. letech, než jsme se přestěhovali do domu se společnou prádelnou.
Hana Rypáčková
29.3.2018 19:37
Já to zažila u jedné babičky a pratety, hezké prázdniny na vesnici. Moc ráda beru vnoučata na takové výstavy, někdy znají něco z pohádek. Půjčovali jsme si o prázdninách staré chalupy a je jich čím dál méně. Tu pastičku znám- tam vleze , ale ty dráty ji pak nepustí zpět. Lítá tam jak pominutá. Dojit umím, ale není to tak lehké,.
Věra Ježková
29.3.2018 16:49
Děkuji vám za, až na jednu výjimku, hezké reakce. Mám radost, že jsem vás potěšila. Ivano, tu past jsem nestudovala, ale taky mě zaujala. Paní Halátová, vašemu rozhořčení nerozumím a nemíním se obhajovat. Na vesnici jsem nevyrostla, nemohla jsem tam tedy zůstat. Pásla jsem ale kozu, o prázdninách pracovala na poli. Na zabíjačku jsem byla pozvána jednou a nesnědla jsem z ní nic. Užitečnost práce zemědělců nezpochybňuji. Pamatuji např. kosu, valchu, trakař, chomout, opratě, úl, putnu, holubník, svaté obrázky. K vesnici nostalgický vztah mám a je mi jedno, že se vám to nelíbí.
Načíst starší příspěvky
