Poezie venkova
Foto: archiv autorky

Poezie venkova

29. 3. 2018

Pojďte se se mnou na chvíli podívat na venkov druhé poloviny 19. a začátku 20. století. Na takový, jak ho představovala výstava Venkov v Národopisném muzeu. Článek jsem nazvala Poezie venkova. Uvědomuji si ale, že poezie to byla pouze pro návštěvníky, jimž se nejspíš vybavovaly nostalgické vzpomínky – pro lidi, kteří na venkově žili, to byla zajisté mnohem víc dřina než poezie.

Na malém prostoru spousta krásy a pohody. Na víc než hodinu jsem zcela zapomněla na svět venku. Nerušili mě ani caparti ze školky, kteří se přišli na výstavu podívat se svými učitelkami a pro něž mělo muzeum připraven zvláštní program. Výstava byla interaktivní (nemám to slovo ráda) – každý si mohl na vystavené předměty sáhnout a s některými i manipulovat – např. zatočit klikou máselnice, podojit krávu aj. Zajímavé byly i dobové fotografie a informativní texty na plakátech; část byla vždy určena pro děti. Prostor naplňovaly zvuky venkova – chrochtání prasete, kvokání slepic, štěbetání ptáků, hrčení zemědělských strojů …. Tak schválně – co z toho si pamatujete?

Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Nejsem stoletá, ale některé předměty pamatuji. Asi proto, že si předci mnoho věcí vyráběli sami , víc si jich vážili a předměty sloužily desetiletí, takže i v druhé polovině dvacátého století. Odpadu bylo minimálně, až naše doba by se mohla nazývat doba odpadková, zamořujeme už i oceány. V článku se o dřině píše, "víc dřina než poezie", končí jedna věta. Takže vydat tolik energie na reptání mimo mísu , je asi zbytečné. Je lepší vytvořit něco sám, nebo sama.
ivana kosťunová
Necítím potřebu omlouvat se za své postoje a názory, jsme lidé různí a vidíme to každý jinak. Na téhle a podobných výstavách vždy obdivuji tu šikovnost, um našich předků, kteří dokázali vymyslet a vyrobit ty rukodělné nástroje, je to nádherná řemeslná práce, se kterou se setkáváme stále méně a méně. Dokonce se obávám, že časem většina těch řemesel vymizí. A proto budu vždycky podobné kousky obdivovat a zkoumat, k čemu a jak která věc sloužila. Vy se zase dle svého zaměření můžete zamýšlet nad těžkým údělem venkovanů. Já jej nezpochybňuji, ani vám v podobných myšlenkách nebráním, Projevte prosím i vy stejnou toleranci k názorům ostatních. Děkuji. Tím považuji své vyjádření za dostatečné a nebudu je dále rozvádět.
Věra Ježková
Žasnu, jakou diskusi dokáže vyvolat jeden nevinný článek. Bylo by hezké, kdyby kritizující vystoupili z anonymity a případně také něco napsali.
ivana kosťunová
Pane Holsteine, jsem ráda, že zde Věra vyfotografovala různé dávno zapomenuté nástroje, podle četných ohlasů to zaujalo početnou část čtenářů. . Nevím, koho nazýváte rozplývačem, já si to vykládám jako opak škarohlída a to je snad v pořádku, ne ? A mě opravdu zajímá jak ta dřevěná pastička fungovala . :))
ivana kosťunová
Libore, ta drátěná pastička -ano, ale podívej se na obrázek PV 19.
Věra Ježková
Ivano, nevím, psala jsem to hned ve své první reakci.
ivana kosťunová
A jak fungovala ta pastička na myši na PV19 náhodou nevíš ?
Věra Lišková
Milé seznámení se zajímavou výstavou. Jezdila jsem v dětství na prázdniny na vesnici. Některé předměty pamatuji, v máselnici na kliku stloukala babička máslo. Neměla lednici, smetana se chladila v lochu (kamenný sklep). Na ošatku ( 6 fotka) se do trochu zrní dávala nastojato vajíčka.
Věra Ježková
Děvčata, děkuji. :-)
Alena Vávrová
Věrko, dík, připomnělo mi to moc věcí, jelikož jsem bývala jako dítě až slečinka každý rok o prázdninách na vsi střídavě u obou prarodičů. Měli kravku, kozu, prasátko, králíky , slepice, strýc i koně. Krávu jsem dojila strojně v hod. základů rostlin. a živočiš. výroby v JZD (flákla mě ocasem, to se nezapomíná). Starých zem. strojů jsem poznala mnohem víc, včetně mlátičky. Klásky jsem sbírala, mléko odstřeďovala a máslo stloukala...atd. Vůni babiččiné "almárky", kde měla i šuple na mouku, si pamatuji dodnes. A bez toho šoufku to na vsi nešlo...;-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.