Co nejvíce trápí obyvatele domovů pro seniory?

Moje teta bydlí nedaleko od mne v největším domově pro seniory v ČR (sama mi to tvrdí),který se nachází v Brně na sídlišti Vinohrady na Věstonické ulici.Má samostatný pokoj,kolem domova je velká,krásná zahrada a teta,která zamlada aktivně sportovala (hrála závodně košíkovou) je v tomto směru stále velmi aktivní i v tomto domově.Je kapitánkou družstva 4 mužů a toto družstvo soutěží s obyvateli dalších domovů v kuželkách,petangu a kdoví v čem ještě.Kromě toho se stále vzdělává v universitě 3.věku,protože přenášky probíhají přímo v prostorách domova a teta nemusí kvůli nim nikam jezdit.Přestože tetě už zemřel manžel i dva synové,díky domovu pro seniory a tamnějším aktivitám snáší tyto bolestné události lépe,než kdyby byla někde v bytě sama.Vždycky,když za ní jdu na návštěvu,tak jí donesu nějakou vlastnoručně upečenou dobrotu,o kterou se teta ráda dělí s pečovatelkami,se kterými má velmi dobré vztahy.Práce těchto pečovatelek je velmi záslužná a finančně stále velmi podhodnocená.Stále přetrvává k tomuto povolání stejný postoj jako byl za totality,kdy ošetřovatelky vepřů měly vyšší mzdy,než zdr. sestry v nemocnicích.Za takové situace se nelze divit,že spousta pečovatelek a zdr. sester od tohoto povolání utíká.

Je to strašná představa, že musím jít třeba v sedmdesáti na intr... Dost mi vadilo za mlada, že se převlíkám, sprchuji a vůbec nějak obnažuji před obecenstvem, ale teď mám problém i u lékaře. No a navíc pořád hluk a světlo...

Trefa do černého ! Nedostatek soukromí je noční můra.

Je mi z toho hodně smutno a pokud bych se měla dostat do takové situace tak bych se asi dalšího života klidně vzdala.

Moje příbuzná bydlela ve velkém bytě, kde platila velký nájem. Bohužel tento byt musela opustit a nyní bydlí v DD Slunečnice v Praze Bohnicích. Zde má 1 velkou místnost kde má kuchyňku a obýváček. Zde je spokojená.

Je to úděs.Všude ve vyspělých zemích mají senioři v domovech svůj vlastní pokoj. Samozřejmě, že je to dražší, ale v těchto zemích je nastaven důchodový systém jinak, takže na to vesměs mají.

Také si neumím představit nemít ani trochu soukromí. Překvapila mne maminka, která žila dlouhá léta sama a neudržela si ani jednu kamarádku. V DS Háje bydlí v pokojíku s jednou paní a je spokojená. Paní je trošku pohyblivější než ona, tak jí občas s něčím pomůže. Maminka sice někdy zabrblá, ale za chvíli je v pohodě. A je ráda, že je o ni postaráno a že DS klientům nabízí poměrně bohatý program. Muselo to být, maminka má těžkého Parkinsona.

Chodím za sestřenicí do DD často. Pečovatelky jsou ochotné a když někomu spolubydlící nevyhovuje provedou výměnu, tak aby na pokojích zavládla pokud možno spokojenost. Jsou tam dvou lůžkové pokoje . Je možno si připlatit několik stokorun za jednolůžkový pokoj. Moji kamarádku nejvíc trápí nuda. Má na pokoji televizi, ale ta jí nezajímá. Je to vlastně čekání na jídlo, které jí nechutná a tak pořád dokola. Jsem ráda když se mi podaří aby se usmívala, ale není to často. Samostatně chodit již nedokáže.

Sdílet pokoj s někým, koho mi přidělí, je úděsná představa. Byla jsem navštívit vzdáleného příbuzného v domově důchodců v Praze Malešicích, pán 83 letý měl sice jednolůžkový pokoj s velikou lodžií, ale na pokoji se s užitnou plochou velmi šetřilo. Postel, malý stolek, jedna židle, polička, maličká skříňka, šatní skříň s nástavcem, do kterého se pán, díky nemocným kolenou, nedostal. Televize zavěšená nad postelí, v předsíni maličký botníček. Klienti musí před nastěhováním většinu svých osobních věcí i oblečení vyhodit. Návštěva sedí na jediné židli, klient leží na posteli. Znám i vynikající pečovatelské domy, kde jsou všichni spokojení.

Vzpomněla jsem si na svou pratetu, která šla do někdejšího domova důchodců v 86 letech, když už zcela nezvládala domek. Zprvu tam byla ráda a s paní na pokoji se dobře snesla. Přitom byla zvyklá bydlet dobrých 30 let sama. Pak ale ta paní zemřela a nová obyvatelka jí nepadla do oka. Její názor jsme dost nechápaly, ale vedla si svou. Byla to na její vkus moc velká fiflena. Byla pak čím dál mrzutější a už ji tam život omrzel, takže to pak šlo rychle ke konci. Sama si to nedokážu dobře představit, nemít sebemenší soukromí.