Záhada

Limi, za co se omlouváš? Za to, že umíš tak pěkně popsat ťukání jara? Já to neumím, tak si o tom ráda přečtu. Leč jaro jen udělalo kuk a zase někam odfrčelo. Jen moji úhlavní nepřátelé - doupňáci - jsou tu už 14 dní a určitě neodfrčí. U nás nástup jara byl bohužel předznamenán oním vrkú vrkú a opětovnou okupací našeho balkónu.

Žádného ducha jsem při čtení nečekala. Jaro mě přimělo k úsměvu. Já jsem nedávno ve svém malobytě najednou pozdě večer opravdu uslyšela divné cizí zvuky, které jsem nebyla schopna identifikovat. Docela mě to zneklidnilo. Až pak jsem zjistila, že se mi odtrhl kus fototapety (která už něco pamatuje a je pěkně vyztužená) na zdi u postele, To vydávalo takové zvuky. Ještě, že na mě nespadla ve spánku!

Lidmilko já jsem asi nahluchlá, ale žádné jaro neslyším.Slunce venku sice svítí, ale když vyjdu ven profoukne mě celou, ten nepříjemný a stálý severák. Jak já vám závidím, že už k vám přišlo. K nám ještě ne, asi se někde zdrželo.

Netušila jsem, co to bude, ale že to bude sranda jsem tušila. Se máš, že u vás klepe jaro, u nás zatím klepe akorát kosu, myslím to jaro.

Ke konci čtení jsem se lekla, že bude pokračování a já si zvědavostí ukroutím hlavu. Navíc ta fotka, u Lidmilky se zabydluje nějaký ušák? Už se usmívám a jdu se také jarně zaposlouchat.

Umíš napínat,jen co je pravda.Já stále častěji slyším v temné noci cosi plíživého.A jsem rozhodnuta !-zítra řeknu: Pojď dál,mé stáří. :-)

Krásně jsi to, Liduško, napsala. Přes svůj hlučný tinitus bych zaregistrovala přicházející jaro sluchem jenom tehdy, pokud by se ohlásilo pořádnou bouřkou. Že přichází, poznám bezpečně podle chování ptáků, ti se žádným sněžením ani mrazem nenechají zmást.

Lidmilko, první slovo, které mě napadlo, se shoduje s Ivaniným: půvabné. Díky. A hezké jaro! (Ovšem ten tinnitus je fór - dobrý.)

Strašně jsem se rozesmála po přečtení tak napínavého povídání. Myslela jsem , že to byl tinnitus.... :-)

Tušila jsem že to budou buď Velikonoce, nebo jaro. Super...