Foto z pouti nezarmoutí

Jé Matěj a pouť. To bylo v dětství super. Přejeli jsme se všichni cukrovou vatou, pak tou sladkou limonádou,buřty,hořčicí co tekla a kapalná na oblečení. Celou cestu domů jsme byli všichni tak zničení a doma jsme pak usnuli jako když nás do vody hodí. Ráda na to vzpomínám, ale nikdy jsem nevlezla na horskou dráhu.

Ještě jednou děkuji. Bylo mi líto těch dvou poníků, kteří tam jen trpně stáli a nechali na sebe nasednout děti, aby je svezli několikrát dokola na dřevěném plácku malém jako dlaň. Jestli tohle není týrání zvířat …

Nikdy jsem na Matějské pouti nebyla. Střelnice, malý a velký řetízkový kolotoč, houpačky a když přijely labutě, tak to bylo něco. Takové byly poutě na vesnicích. Věrko, moc pěkná fotoreportáž.

Moc pěkné fotky. Na Matějskou jsme jezdívali s dětmi. Mnohem později tam pak jezdili mladí s malým Matějem. Na Výstavišti jsem byla naposledy na Den dětí a svezla se beze strachu a bez nehody poprvé v životě na ruském kole. Pouťové srdce z lásky jsem letos dostala i darovala, a to i bez Matějské ;-). Taky nesnáším kravál a velký mumraj lidí. Atrakce k nám jezdí pravidelně v letní sezóně, když je na Máchači hodně lidí, naštěstí ten bengál nemám z první ruky.

Věrko, krásně jsi to nafotila. Já hluk a chaos nemám ráda. Naši mladí tam chodí každý rok a lezou na ty nejhorší atrakce. Nemohu se dívat na to, jak visí hlavou dolů a někam je to vystřelí. Šla bych nejspíš do střelnice.

Děvčata, děkuji i vám dalším. Jsem ráda, že jsem vás trochu potěšila. Maruško, to musel být hodně nepříjemný zážitek. Po takovém už bych taky na žádnou atrakci nevlezla.

Věro, ty fotky jsou krásné. V Praze jsem několik let žila a mám pocit, že jsem na Matějské jednou byla. Ale jistá si tím nejsem. Asi to nebylo tenkrát nic moc.

Na matějské pouti jsem byla jen jednou s tetou jako 10-ti letá holka a odnesla jsem si hrozný zážitek. Přemluvila jsem tetu na Ruské kolo. Nejdříve nechtěla, ale když viděla jak jsem smutná ,tak se nechala přemluvit. Ruské kolo se dalo do pohybu a mi se ocitly v nebi. Dole lidičky vypadali jako malí mravenci. Jenže hned při druhém otočení se něco zaseklo a my zůstaly viset nahoře. Teta mi celou dobu spílala, že kdyby to věděla, tak nikam se mnou nejde. Dolů jsme se dostávali hodně složitě. Přijel jeřáb a jeden zub po druhém nás spouštěli dolů. Od té doby jsem na žádné atrakce nelezla a teta už také se mnou nikdy na žádnou pouť nechtěla jít.

Na matějské jsem nikdy nebyla. Ale když jsem jela na setkání do "sedmy", prošla jsem se parkem a pouť tam už najížděla. Líbí se mi ta fotka ruského kola, kde je vidět konec té nebeské pokličky. Napěchovat prkenice, počkat na sluníčko a tradááá. Atrakce se pak přesunou blíž k nám pod Říp na jinou slavnou pouť. Vloni byla strašná zima, třeba se letos počasí ukáže v lepším světle.

Borku, tobě samostatně. Děkuji, moc jsi mě potěšil a rozesmál. To mi ještě nikdo neřekl. A dočkat se na stará kolena takových krásných slov … :-)