Volný vztah. Ale co to je?

Jsem ráda na volné noze a jináč už to nebude.

Máte pravdu, pane Josefe C., udělala jsem chybu, ale stihla jsem ji včas napravit :-) Je to tak, mám svoji hrdost a rozhodně nemusím mít všechno za každou cenu. Mně vlak neujel, stihla jsem velkou část toho, co jsem si přála, a hodlám v tom pokračovat i nadále, ať už sama a nebo ne. Ale teď už si vybírám, co chci a co ne, protože děti jsou dospělé a samostatné. Ne nadarmo se říká, že lidé se k tobě chovají tak, jak jim dovolíš. Těm, kterým to s partnerstvím v seniorském věku vyšlo a váží si jeden druhého moc fandím :-)

Náš "volný vztah" je natolik pevný, že ho nehodláme legalizovat víc než jen tím, že spolu bydlíme na stejné adrese a oba jsme členy obou našich rodin. A tak to zůstane až do smrti jednoho z nás.

Žijeme s přítelem tři roky tak, že on bývá jeden týden u mně v Plzni, pak zase já u něj buď v Praze na Žižkově a v létě v jeho vilce ve Štěchovicích. Oba rádi chodíme do divadla, jezdíme na wellnesy či navštěvujeme různé koncerty. Přítel i já pracujeme a tak si vážíme času, který jsme spolu. Letos dokonce zvažujeme změnit náš volný vztah v pevný.

Můj šarmantní, vzdělaný a zábavný přítel má svůj byt. Hezčí než já. Půl týdne jsem doma, půl týdne u něj. Vyhovuje nám to oběma – už dlouho. Volný vztah to určitě není, patřím do jeho rodiny.

Ano , pane Libore, nájemné stoupá a za chvíli bude sestěhováno v jednom bytě více párů důchodců, volný vztah, nevolný vztah. Prostě nutnost.

Řekl bych, že mnozí důchodci volí sestěhování do jednoho bytu často z ekonomických důvodů - jedna platba dohromady za nájem a energie ze dvou důchodů znamená podstatné úspory pro život. Já bydlím ve svém domě, ale sleduji, jak nehorázně stále stoupá nájemné, zejména ve větších městech.

Dnes ráno jsme si o něčem podobném povídaly se známou. Čím je člověk starší, tím víc je zvyklý na svou rodinu, své lidi, své pohodlí. Vztah dvou starších lidí, to nejsou jen chvilky o samotě ve dvou, ale všichni ostatní příbuzní a známí z obou stran. Myslím si, že takový vztah je složitější, než se zdá. Další známá, zahynul jí manžel, ona má přes 70 a navázala vztah se sousedem, on má také přes 70. Chodili nakupovat ruku v ruce, ona ho doprovázela k lékařským vyšetřením. Prý vztah nezávazný, každý bydlí ve svém bytě. Zpočátku nadšení, po třech letech už si paní stěžovala na jeho děcka, protože ji prý něco snědly a daly jí něco jiného a ona z toho byla nemocná. Už nebydlí každý ve svém bytě, ale buď u ní nebo u něj. Už ten vztah není tak ideální. Mám dojem, že spíš starší muži, když jim manželka zemře, chtějí nový vztah, neumí být sami. Ženské jsou na toto silnější. Netvrdím, že všichni a všechny. Ale vidím kolem sebe.

Dávno preferuji volný vztah. Pokud bych ale narazila na nějakého z Rotchildů, byla bych ochotná se sestěhovat. ;-)

Po šedesátce a svých zkušenostech si jiný než volný a nezávazný vztah ani představit nedovedu. Tím mám na mysli oboustranně vyrovnaný volný vztah. Je pravda, že o takový " volný" vztah inzerují především muži, ale je v tom většinou malý háček, se kterým jsem se setkala nejen já osobně: když jste šikovná, milá, zábavná, umíte dobře vařit a s ničím je neobtěžujete, najednou se za dveřmi objeví s kufrem a s líbezným úsměvem vám sdělí, že to dojíždění stojí moc peněz a času....ze šarmatního a zábavného muže se náhle stává pecivál, který se nechá opečovávat a veškerou starostlivost obratně přesune na vás. Tak takhle opravdu ne.