Herečka Vanessa Paradise bývá označována za jednu z nejpůvabnějších na světě, ale má dost výraznou mezeru mezi předními zuby. Modelka Kate Moss, jedna z nejúspěšnějších ve své branži, má zuby tak trošku jako upírek. Modelka Cindy Crawford byla žádaná kvůli svému mateřskému znaménku na obličeji. Ji přitom velmi trápilo a jako holka si ho chtěla nechat odstranit. Herečka Audrey Hepburn se stala symbolem krásy, přestože měla malá ňadra a téměř chlapeckou postavu. A tak bychom mohli počítat donekonečna. Snad každý si někdy v životě řekl: co on na ní má? Případů, kdy je muž zamilován do ženy, která jaksi nesplňuje obecný ideál o kráse, má každý ve svém okolí určitě několik. A naopak, ženy, které jsou půvabné přímo jako z učebnic, jsou mnohdy osamělé a na správného partnera pro život ne a ne narazit.
„Celý život jsem se trápila pocitem, že mám velký zadek,“ vypráví osmapadesátiletá Ilona. „Držela jsem diety, trápila se hlady a žila v přesvědčení, že jsem ošklivá a tlustá. Nedávno jsem byla na srazu spolužáků z gymnázia. Dala jsem si pár skleniček na baru s klukem, kterého jsem tehdy tajně milovala. Ale byla jsem celý život přesvědčena, že o mě ani nezavadil zrakem, když mám tak velkou prdel, že. Až teď, po letech, mi řekl, jak mě na gymplu s klukama rádi okukovali, že jsem jim proti ostatním holkám připadala jako skutečná ženská. Doslova řekl: já vždy čekal, až budeš mít hodinu tělocviku a tajně jsem se na tebe chodil dívat. Byla jsem z toho jako opařená. Chápete to? Tak jemu se líbilo to, z čeho já mám celý život mindrák. A on mi to, blbeček, tehdy neřekl,“ vypráví se smíchem.
Společnost Taylor Nelson Sofres dělala ve Velké Británii průzkum, ve kterém se ptala mužů, co mají na ženách nejraději, co jim na nich připadá zajímavé, sympatické. Z deseti položek měli zaškrtnout osm. Nejčastěji označovali odpovědi: nedokonalé zuby, mírná potrhlost, schopnost vyrovnat se se stárnutím.
Muži často zmiňovali, že se jim líbí, když má žena drobné vrásky. Ať už u očí nebo u úst, jde podle nich o známku toho, že se umí smát, že má určité životní zkušenosti. Zejména to zdůrazňovali, když měli uvést, jakou ženu by si přáli mít doma. Takže se vlastně potvrdila stará známá věc, že normální sebevědomý zralý muž se sice rád koukne na pěknou dvacítku s tvářičkou jako broskvička, ale je rád, že doma má ženu, která už sice jako broskvička úplně není, ale je s ní legrace, má si s ní o čem povídat, mají společné zážitky. No a ti, kteří v průzkum přiznali, že přece jen po broskvičce zatoužili, uváděli, že si uvědomili, že příliš krásné a dokonalé ženy jim vlastně časem začaly připadat nezajímavé, nudné.
Velmi často padal výraz, že oceňují ženu, která si takzvaně na nic nehraje. Těžko říct, co si pod tím představit, ale zřejmě se pod toto mužské vyjádření dá zahrnout typ žen, které nepodstupují nejrůznější drastické procedury na zamaskování skutečného věku.
Společnost SANEP před časem prováděla průzkum na téma, jak Češi vnímají své tělo, nakolik jsou s ním spokojení, nakolik se za svůj vzhled stydí. Vyplynulo, že výrazná většina českých žen se za své nahé tělo stydí, protože jim připadá nedokonalé. Dvě třetiny uvedly, že trpí nějakými komplexy, protože mají pocit, že jsou fyzicky nehezké, nedokonalé.
Pozoruhodné je, že v podobných průzkumech ženy jako nedokonalost vždy uvádějí věci, které naopak muži za nedokonalost nepovažují. A mnohdy se právě snahou vylepšit stávají přesně takovými ženami, jaké mužům připadají nepřitažlivé.
Tady jedna konkrétní situace. Šedesátiletá Jana se rozhodla seznámit svou kamarádku se svým kolegou. Oba žili dlouho sami, je jim kolem šedesáti, oba by si rádi někoho našli. Jana se rozhodla, že je zkusí dát dohromady. Prostě jim zorganizovala pod jistou záminkou schůzku. Pak slyšela toto. Kamarádka Eva jí vyprávěla: „Myslím, že jsem se mu nelíbila. Poznám to. A to jsem si fakt dala záležet. Dokonce jsem si poprvé v životě nechala udělat nehty. Říkala jsem si, že v době, kdy má každá žena perfektně udělané umělé nehty, přece nemůžu jít na rande s mýma rukama, na kterých je vidět, že se pořád dloubu v hlíně.“
Kamarád Vlastimil: „Hele, ta Eva je asi fajn ženská, ale prostě to nezajiskřilo. Je hezká, to jo. Ale víš, je to asi maličkost, ale já na ženách nesnáším umělé nehty. Ta móda mi připadá příšerná. Její prsty vypadaly jako lopatky. Co by asi říkala na to, že rád trávím víkendy na chatě, kde pracuju na zahradě. To není holka, která by mi pomohla něco zasadit nebo vyrýpnout plevel.“
Na závěr výsledky ještě jednoho průzkumu na toto téma. Americký server Askmen se ptal mužů, co se jim nejvíce líbí na ženách, čím je přitahují. Odpovídali mladíčci i muži zralí ve věku kolem sedmdesátky. Nezmiňovali barvu vlasů, ani velikost poprsí, ani délku nohou. Zmiňovali:
Gesta, jakými si ženy sahají do vlasů, jak jimi pohazují, jak si s nimi mimovolně při rozhovoru pohrávají.
Rty. Ideálně, když ženská ústa něčím vybočují z průměru, případně, když odhalí nějakou drobnou nedokonalost zubů.
Chůze. To, jak pohupují boky, jak při chůzi působí žensky. Je prý jedno, jestli se nesou na podpatcích nebo v teniskách, hlavní je, když se mužům zdá, že ladně plují. Hodně dotázaných pánů podotklo, že tato disciplína prý lépe vyniká, pokud má dotyčná čím pohupovat, tedy, že zadek větších rozměrů rozhodně není minus, naopak.
Jistě, odpůrci podobných průzkumů mohou podotknout, že každý člověk je jiný a že jde často o uměle vytvořené závěry. Na druhé straně, právě podobné závěry mohou mnoha lidem dodat potřebné sebevědomí. Protože právě vnímání toho, co je a co není takzvaně hezké, mnoha lidem hodně komplikuje život a je úplně jedno, jestli je jim třicet nebo šedesát.
