Tiché rozhovory s domácími spotřebiči

Článek mě pobavil a viděla jsem se v něm. Při současných mrazech si také povídám se svým autem, které nastartuje napoprvé a tak ho chválím a chválím.

Komunikaci s domácími vymoženostmi praktikuji denně. Myslím, že to dělá každá normální ženská, protože jí k tomu váže citové pouto k těmto přístrojům.

Já mám tentýž problém v autě Suzuki. Každou chvíli začnou něco signalizovat taková barevná svítítka anebo zesilující se pípání, jenže jsem auto koupil použité bez manuálu, který bych mohl vozit sebou. A tak, kromě nezapnutých bezpečnostních pásů, nevím o čem to je. Z PC jsem to vytisknout nemohl, byly by to stovky stránek.

V naší domácnosti naštěstí nic nepípá, stejně bychom to neslyšeli. I případné sirény by určitě slyšeli všichni sousedé kromě nás. Stačí mobily. Povídám si nahlas většinou jen s ledničkou a pračkou, když se mi zdá, že je slyším. To totiž většinou nevěstí nic dobrého, tak je ukecávám. Zatím se mi to daří. Pěkně jste nás provedla svou "ozvučenou" kuchyní. :-)

Jste správná humoristka a Vaše články se mi líbí. Umíte trefně zpracovat,co ostatní jen zažívají. Jelikož mám domácích spotřebičů minimum, jsem tedy o to méně ohrožená jejich výpadkem. ovšem na druhou stranu pak klasicky myju nádobí ve dřezu, nárazově peču v remosce a kafe zalévám z konvice atd. :-D

To, jak na mě spotřebiče pískají, mi hodně vadí. Říkám:"No jo, slyším, nejsem hluchá, nezblázni se .." Ano, u dětí, které mají různé plotny , často zaheslované, to vzdávám...

Doma mi spotřebiče poslouchají, horší je to na návštěvě. U dcery jsem chtěla zavařit okurky, přinesla jsem si z komory elektrický zavařovací hrnec, s ním nebyl problém, jednoduchou funkci jsem pochopila i já. Zasekla jsem se na vážení, digitální váha zavěšená na zdi, kde jsem chtěla pro jistotu zvážit množství cukru a soli do nálevu, vážila nějak divně. Ať jsem mačkala na čudlík o sto šest, podařilo se mi nastavit vážení pouze v anglických uncích a librách. Jako na potvoru, byl ten krám, dřívější dárek ode mne.