Když je sám, je loven.
Muži umírají dříve než ženy, takže ve věku od šedesáti let výše je mnohem více žen než mužů. A protože mnoho žen je čiperných a klidně si dovedou představit, že by poslední fázi života strávily po boku zajímavého pána, je po mužích vyššího věku velká poptávka. Jakmile jde o muže ovdovělého, rozvedeného či prostě žijícího single, musí počítat s tím, že se na něj sousedky budou usmívat, nabízet mu nějaký ten štrůdlík, žertovat s ním. Může to být příjemné, ale nemusí, pokud on sám partnerku nehledá. Pokud hledá a dá si inzerát, musí počítat s obrovským množstvím odpovědí a nabídek na schůzky, z nichž časem může být značně rozčarován. Zkrátka, osaměle žijící muž v letech je v očích mnoha starších dam něco jako pejsek, který má na krku cedulku: Jsem sám, chcete mě?
Když má partnerku, má stres.
Neustále totiž slyší, že se změnil, že je z něho starý ubručený dědek. V drtivé většině případů jsou totiž ženy vyššího věku aktivní nebo mají pocit, že je aktivní nutno být. Takže, pokud jejich muž aktivní není, jest plísněn. Neobstojí fakt, že dotyčný byl třeba samotář celý život, je více či méně churav nebo že ho zkrátka nebaví chodit do společnosti. Zkrátka, často slyší větu: ty jsi fakt úplně nemožný.
Když nemá partnerku, chřadne.
On to sice neví, ale jeho okolí v tom má jasno. Čím je muž starší, tím hůře zvládá péči o sebe a o domácnost. Ne, že by byl neschopný či líný, to ne, jen si pod pojmem péče o sebe a o domácnost mnohdy představuje něco jiného, než ženy či jeho příbuzní. A tak mu dcery či vnučky nadávají, že má byt pokrytý prachem a že se mu v předsíni vytvořila už dvoumetrová řada lahví od piva. Zatímco on je ve svém světě spokojen, jeho okolí má pocit, že není. Když od příbuzných nežádá výpomoc, slyší: dědo, vůbec na sebe nedbáš. Když žádá výpomoc, slyší: dědo, tohle přece musíš zvládat sám.
Když je veselý, je podezřelý.
Chytá ho poslední míza. Starý proutník. Že mu není hanba. Takové věty zní za jeho zády, pokud vesele zdraví na ulici studentky a maminky s kočárky a žertuje s nimi. Pokud vesele haleká při vstupu do obchodu a pronáší lichotivé poznámky směrem k prodavačkám. Zkrátka, pokud jej baví flirtovat, žertovat, vyrážet do společnosti, dbá na sebe a je upraven, je to v očích mnoha lidí divné: vždyť mu bude osmdesát, dědkovi plesnivému!
Příliš utrácí nebo příliš hladoví.
Většina mužů, kteří byli zvyklí žít se ženou a ve vyšším věku zůstali sami, má větší či menší problém se svým stravováním. Buďto svou penzi projedí, protože s radostí vyrážejí do supermarketů a nakupují hromady lahůdek typu kelímky vlašáku či bulharky, chipsy, zákusky, se kterými pak ve své samotě tráví krásné večery u fotbalu, hokeje či přírodopisných dokumentů. Zkrátka, idyla. Nebo naopak usoudí, že jídlo je v jejich věku věc už naprosto zbytečná věc a najedou na systém: polévka ze sáčku a rohlík. Ať už jde o první či druhou kategorii, společné mají to, že svému tělo nedodávají jídlo, které se dá nazvat jídlem. Tedy tloustnou nebo hubnou, jejich cholesterol jede do nadpozemských výšin, cukrovka rovněž. Zkrátka, pokud se dříve nenaučili vařit, po šedesátce se to už zpravidla nenaučí.
Pokud tedy nějaký pán v letech dočetl až nyní a je skálopevně přesvědčen, že jeho se žádná z těchto kategorií netýká, blahopřání je na místě, jde o šťastného a vyrovnaného muže. Pokud se některý muž nad tímto zjednodušeným škatulkováním rozzlobil, prosíme o nadhled a velkorysost. Vždyť ten článek psala žena!