Těžký život starých mužů

Výborně, Františku, to mě nenapadlo!

Tak se taky zapojuji do diskuze. Třídila bych - jsou dva typy seniorů - ti "zanedbaní" - neumějí uklidit, uvařit, tloustnou, jsou zapšklí a ukřivdění a stále nemocnější. Osamělí se necítí (a taky proč by měli). Ta druhá skupina jsou aktivní senioři, kteří si umějí uvařit, uklidit, sami jsou čistí, pohybují se, takže vypadají k světu... A jsou spokojení. Takže - co mají společného? NEUMĚJÍ VYTVOŘIT VZTAH SE ŽENOU. Znám i třetí kategorii, seniorů zadaných, jejichž ženy z nich šílí, protože jsou kárány, nepochopeny, slouží, ale nedostává se jim ocenění...je jedno, jestli mají doma seniora zanedbaného nebo voňavého - žít se s ním taky nedá.

Připadá mi roztomilé, že žena považuje za samozřejmé, když muž opraví pračku, ale dál věří, že muž neumí prát.

Před asi 15ti roky jsem se rozhodl, že budu bydlet sám. Naučil jsem se pouštět pračku, zdokonalil se ve vaření, úklid jen když je nejhůř a je mi báječně. Nikdo mne nesekýruje kvůli prkotinám. V 60ti jse si koupil kolo a poznal spoustu bájo seniorů/seniorek - pohodářů/pohodářek :-) "Holky" mne i navštěvují, ale v nejhorším případě jdou po snídani domů. Prostě je mi bájo... :-)

Můj otec je již řádku let dědečkem a od loňského roku i pradědečkem, jediné co si povzdech, když se stal dědou bylo. NEJHORŠÍ JE ZJIŠTĚNÍ, ŽE V LOŽNICI ULEHÁM K BABIČCE. A po letech ještě přidal. TEĎ MŮŽU BÝT PROTIVNÝ STARÝ DĚDEK A NIKDO MI TO NEBUDE VYČÍTAT.

Dobrý den paní Hofmanová, bude mi již brzy 60 let a ptám se - to je ta Vámi zmíněná hranice stáří ? Žiji již velmi dlouho sám s pejskem a necítím se přitom osamělý. Mám spoustu zájmů, cvičím jógu, nesmírně rád vařím i peču, praní, úklid i žehlení u telky není ztraceným časem. Umím souhlasit s Vaším příspěvkem ovšem s výhradami. Jinak je článek bezva, pobavil mne i jsem se v něm našel.

A ještė jefen dotaz-od kdy se muž už považuje za starého???

Také nevím co si o článku myslet.Znám muže,kteří jsou sami.Ale přitom sobėstační.,zapojují se s chutí do nejrūznėjších aktivit a jsou spokojeni.Naopak ale i takové,kteři nejsou sami-mají ženu,družku či přitelkyni..A kdyby ji neměli,byli by zcela bezradní.Pokud nebyli nikdy nuceni si muset navařit,vyprat,uklidit,na stará kolena se to těžko naučí.

Vážená paní Vratislavo Hofmanová, proč něco takového nenapsal muž? Asi o takových pitomostech nepřemýšlí. Znám některé muže, o kterých už mohu říci, že jsou staří pánové - 83 a více le, žijí sami, nejsou špinaví nebo hladoví, dokážou se o sebe postarat. Ti pánové, které já znám, jsou vyššího vzdělání, kteří se dodnes zajímají o kulturu, politiku, sportovní dění. Můj otec, například, byl vysoce inteligentní člověk, který se v domácnosti staral téměř o všechno. Bohužel, onemocněl alzheimerovou nemocí a byl dost agresivní. Matka ho nechala umístit v "domově". Ale sama byla bez něho absolutně nemožná. Nevěděla ani, kolik stojí rohlík. To všechno obstarával otec. Nevím, odkud jste čerpala svoje poznatky o těch "nemožných starých mužích". A že by to bylo žertem, jak se domnívají ostatní pisatelé? Tomu nevěřím. Děláte z mužů blbečky závislé na kdejaké ženské. Jak si potom budou mladé ženy vážit svých mužů?

Já se to přeposlat kamarádovi, který: "Sám si peru, sám si vařím , sám si sobě hospodařím....", netroufám, kam na na něj se zdravím mnozí opečovávaní hrabou.