Snacha. Kamarádka nebo potvora?

Svou tchyni jsem měla ráda, ale dva roky po naší svatbě zemřela. Někdy mám pocit, že si nevážíme toho co máme a pořád si stěžujeme. Bydleli jsme daleko od rodičů, kteří nám do ničeho nezasahovali - ale také nám nemohli třeba pohlídat děti. Je rozumné vidět spíš výhody než nevýhody každé situace.

Všude je něco. Znala jsem jednu rodinu, kde si potrpěli na pokojové mazlíčky. Kočičko sem, myšičko tam. Trvalo to krátce - do rozvodu mladých manželů. Pak se všichni, nejvíce tchýně a snacha, častovali hospodářskými zvířaty. :-( Pokud jedna strana té druhé nesedne, tak se s tím nic nenadělá. Takový je život.

Mnohdy to chce hodně tolerance, aby celá rodina fungovala a držela při sobě. A někdy ani ta tolerance nepomůže, u mé bývalé tchyně nepomohla, naopak, cítila se ještě více na koni...ale to není o tchyni, ale o povaze člověka a touze neustále někomu škodit.

Paní Skopanová to snad nemyslíte vážně, že je to ironie.

V tom článku jsou příběhy nějak příliš "vyhrocené na ostří nože". Na dvou příkladech se snad nedaji posuzovat vztahy snacha-tchýně u celé populace v ČR. Vždy, když vyslechnu stížnosti nějaké snachy na tchyni, tak jí většinou řeknu, že jsem u toho nebyla a že druhá strana asi má taky stížnosti zase na ni. Lidi nejsou andělé a vždycky se nějaký problém najde. Spíš si myslím, že z nedostatku jiné činnosti si lidé problémy dělají sami. Já znám matku s dcerou, kdy matka neustále dceru pomlouvá, před cizími lidmi, znala jsem dceru, která zase pomlouvala neustále matku. Mně nikdo do ničeho nemluvil, tchyně bydlela 900 km daleko a zemřela dva roky po naší svatbě. Nastěhoval se k nám tchán a nemohu tvrdit, že bychom se nesnášeli nebo naopak horoucně milovali. Prostě normální vlažný vztah. Já jsem věděla, že se o něj musím postarat, on věděl, že se občas musí přizpůsobit. Každý člověk má svůj názor, své zkušenosti a je blbost komukoliv je vnucovat nebo naopak absolutně odmítat zkušenost staršího.

Moje tchyně od začátku zaujala ke mně odmítavý postoj, což mě léta velmi trápilo. Nebyla jsem v jejích očích dost dobrá. Dnes už jí rozumím a jsem jí vděčná za to, že se nám nepletla do života. Ušetřilo nás to zbytečných rozepří. Jen je mi líto, že stejný postoj měla k našim dětem, takže ji jako babičku vlastně nepoznaly. Sama se tak připravila o vnoučata. Pozadí této "nelásky" bylo příliš složité a sahalo do minulosti.

Obě moje snachy (říkám raději nevěsty) jsou zlatíčka, máme se rády a ctíme se navzájem.

Sama jsem měla skvělou a báječnou tchýni, která mi moc pomáhala v době studií. Dnes mám ase já skvělou a báječnou snachu, která je takovou moj kamarádkou (říká mi křestním jménem), protože maminku svou má. Navzájem si pomáháme a tak u nás v domečku vládne mír a spokojenost. Jen občas trochu zazlobí malá vnoučátka. Ale to patří k životu. Když jsem na cestách stará se mi snacha o kočičáky a když jsou na cestách mladí, starám se já o jejich kočenku. Moje tchyně byla pro mně vždy paní matkou - nakonec mi přeci vychovala hodného manžela a už za to jí patřil můj dík.

To je zajímavé, jak nesympatická slova si čeština zvolila u snachy i tchýně. Proč tomu tak je? A jak je to v jiných jazycích? Třeba angličtina to sympaticky obchází - "mother in law" je "matka ze zákona" atd.

Moje tchyně byla zlá závistivá a panovačná ženská měla jsem s ní peklo už se těším až si můj syn nějakou přivede pěkně jí to všechno vrátím.