Kavárny a hospody. Proč je potřebujeme?

Zlobí mě dnes mobil. Oprava: má být...Maminky si tam chodily pokecat...

Kavárny s dětskými koutky nenavštěvuji. Jen z nouze nejvyšší. Matky se totiž v dnešní době dětem moc nevěnují, klábosí a klábosí, mobil neustále na uchu. Vřískot děti je nechává v klidu. Z jedné takové prima kavárny na jednom sídlišti zřídili kavárnu s dětským koutkem. Do půl roku zavřeno. Maminky si tam chodili pokecat a personál nezvládal to děsné ječení neukázněných dětí. Na neukočírovatelné děti jsem háklivá, a do kaváren určitě nepatří.

Existuje šikovné řešení pro maminky nebo babičky s dětmi, které nabízejí např. U Zelené ratolesti v ČB, (s výjimkou zimních měsíců). V přilehlé jakoby verandě jejíž část je otevřená a část zastřešená je přímý kontakt s travnatým dětským hřišťátkem s obvyklým vybavením jako je pískoviště, skluzavka, houpačka a j. Děcka tam vydrží dlouho, nikoho neobtěžují a naopak jim neubližoval kouř. V zahradní restauraci zákaz kouření považuji za pitomost.

Mnoho restaurací právě po zákazu kouření zavedlo dětský koutek a tak si i maminky i v zimě mohou popovídat a děti často osamělé , si pohrají s vrstevníky. Herny placené stojí mnoho peněz.Nebo restaurace na horách , kde děti se ohřejí po klouzání, při obědě- mnoho restaurací má menu pro pracující, je tam v poledne plno a kouř se jen tak nevyvětrá. Mělo by to být na nich, buď vydělají, nebo krachnou,

Do kaváren a restaurací jsem vždy chodila ráda. Dávaly jsme si vždy spicha s bývalými kolegyněmi z práce. Ale teď po zavedení šíleného protikuřáckého zákona jsme přestaly. Přeci nebudeme chodit kouřit před podnik na chodník. Přijde nám to velice hloupé a nedůstojné. Takže všechny čekáme na ono zmírnění a zase naše pravidelné babince obnovíme. Myslím že pobyt v hospůdce kde se kouří fakt nikoho nezabije. Když jsem byla mladá tak nekuřáci chodili do podniku co se jmenoval U Bumbrlíčků. Kdo chce začír kouřit nemusí hned do hospody. Staší se podívat před školy. Tam přes kouř není ty děti ani vidět. Dovedete si představit slavnou kavárny Parnas,Slavia nebo Savarin v době jejich největší slávy jako nekuřácké? Já tedy nikdy. A přesto tam bývalo plno a nikomu ro nevadilo. Nemám nic proti dětem v restauracích. Ale nesmí to vypadat jako na hřišti. Děti lítají po restauraci jako smyslů zbavené,ječí a jwzdí na odstrkovadlech. A chudáci hosté. Ti aby byli ve střehu,kdy jim některé dítě vletí na klín - minimálně. A rodiče sedí v klídku a je jim to mírně řečeno fuk. Tak to budu radši doma. Jednou jsme se s kamarádkou ozvaly a nazvali nýs Herodeskami.

Na jedno chodím často. Scházíme se s přáteli doma, ale v kavárně či restauraci . Je to takové neutrální prostředí. Sláva, že se nekouří, nemusejí se někteří převlíkat ve sklepě do jiného oblečení. :-). Někdy také překvapí "stihačka" , která projde i deset hospod. Posílat manžela do restaurace je rozumné.

Moc hezký článek. Kavárny a hospody potřebuji také. Setkávám se v nich s kamarádkami – se dvěma (každou zvlášť) tak jednou za měsíc, s kamarádkami z práce nám to vyjde asi pětkrát do roka. S jednou dokonce jen dva- až třikrát. Má náročné zaměstnání a velkou rodinu. Ale pokaždé si udělá čas, probereme, co důležitého se nám přihodilo za dobu, kdy jsme se neviděly. A víme o sobě. Loni mě pozvala na poděkování za dožitých 50 let do kostela. Bylo to velmi působivé, nikdy jsem nic takového nezažila. Na menší rodinné oslavy se také scházíme v restauracích. Přítel sám do hospody nechodí, občas zajdeme spolu na oběd.

Dodatek: "To ale neznamená, že jsem v těchto zařízeních od rána do večera. Mám spoustu jiných aktivit, sport, kulturu aj. Ale všude jsem obklopena lidmi."

Článek mě oslovil. To je "moje kafe". Kavárny, restaurace i hospody jsou můj druhý domov. Trávím v nich s přáteli, známými nebo i sama dost času. Bez toho si ani život nedovedu představit. Ranní káva s tiskem v ruce, obklopena lidmi, kontakty. To vše mě nabíjí. Kdepak se zakuklit doma. Inda ze mne nikdy nebyla a nebude. Neštrikuji, neháčkuji. TV přes den nesleduji. Kdo by chtěl v dnešní době nosit nějaké domácky pletené svetry a fusekle? Dnes je Valentýna, a tak se opět těším na jedno milé setkání v kavárničce. A o tom to je...