Je lepší cvičit 5 minut každý den, než 30 minut jednou za týden

Hýbat se je nutné, hlavně mít k tomu vůli.

Za mládí jsem cvičila gymnastiku.Od té doby co jsem se vdala a to už jsou desítky let necvičím,jsem pohodlná,jestli to slovo dobře vystihuji,spíš lenošná.Nedokopu se k cvičení,ani za odměnu.Plavání v krytých chlorových bazénem je pro mě utrpení.U moře to je jiné.Jen jezdím na kole ale žádné dlouhé trasy ,kilometr,dva denně.Pěšky chodím nerada.Sportu zdar!!!!

Vždy jsem se věnovala cvičení a jízdy na kole. Dnes už jen chodím ven se psem a jízdu na kole provozuji občas. Stále mě pohyb chybí, ale co si budu namlouvat ,sama sebe stále omlouvám, že nemám čas, ale vím ,že je to jen výmluva.No uvidíme , jak se s tím v létě poperu!!!

Opr. na mne (event. na mě)

Zajímavý článek. Nikdy jsem příliš nesportovala. Dodnes si pamatuji výraz obličeje kolegy z práce, když jsem na jeho otázku zda lyžuji, odpověděla záporně.Díval se na mně jako na prvoka. Pravidelnost ve cvičení mi vždy chyběla. Již šest let díky adoptované "psici" pravidelně chodím. Dosud 3 km denně, ale od chvíle co mi vnuk dal do mobilu krokoměr s nastaveným limitem, peru se s každým krokem. Nevím jak dospěl k číslu 7 km denně, tuším, že při kritickém pohledu na moji postavu v projekci 3D.

Pokud kdokoliv plavete s obličejem pod vodou, s páteří v rovině, ne jako "paní starostová", aby si nerozmazala make up, pak plavání má velký efekt. Osobně mám alergii na chloramin, tak nejen s obličejem pod vodou už vůbec ne. Prosím, berte to jako můj pohled na plavání, nikoliv kritiku.

Cvičení společné provozuji jedenkrát týdně celou hodinu . A ráno si z té sestavy zacvičím cviky na krční páteř. Třikrát denně se psem za každého počasí. Hlavně chodím ráda.

Cvičení mě nebaví. Několikrát jsem to doma zkusila, ale vydržela jsem sotva týden. Déle pouze tehdy, když jsem musela dělat cviky na bolavá záda. Není pro mě ani kolektivní cvičení, ani jóga – na tu nemám trpělivost. Nejradši mám chůzi. Běhat nemůžu, nestačila bych s dechem. Za mlada jsem moc ráda jezdila na kole. Na masáž bych šla. Už se na to chystám několik let. Ty v lázních byly vždycky fajn.

Moc pěkná zpověď a se vším bez výhrad s panem Davidem Grbavčicem souhlasím. Začala, a hlavně cvičit se naučila v lázních, v dobách, kdy mi začaly první vážnější problémy, vyplývající ze změn na páteři. V té době už mi ale cvičení nepomohlo a prodělala jsem tři operace páteře. S cvičením jsem ani po operacích nepřestala a ke zdokonalení jsem chodila do kurzu jógy. Cvičím minimálně 20 minut denně (jsem v důchodu a mám na to čas), a to ráda. Nic nedělám s odporem, neboť vím, že to k ničemu dobrému nevede. Nikdy, ani v mládí jsem neudělala "turecký sed", nebo v kleče sednout na paty. Dnes nejen tyto cviky udělat, není pro mě problém. Nejsem zastáncem, ani podporovatelem, stále se rozpínající Farmaceutické lobby.

V současnosti denně velmi ráda chodím vždy určitě víc než 3 km. A jednou týdně chodím do cvičení seniorů - ale pravdou je, když nějakou delší dobu cvičení vynechám tak cítím jak tělo přímo "churaví..."