Jak mě oslovila vážná hudba

Od dětství mám vážnou hudbu ráda.Ale raději ji poslouchám v soukromí na rozdíl od rockových koncertů. Vadí mi smrkání, kašlání, jsem v nebi a spadnu do sálu. Taky nás rodiče přitáhli k hudbě Liškou Bystrouškou a i my na ní brali vnoučata. Už za rok na ní vezmu Honzíka. Muzicíruje rád.

Vážná hudba mě celkem míjela až do chvíle, kdy k Mladému světu bylo připojeno CD Peter Dvorský, Operní árie. Je tam mj. i několik árií z La Bohémy. Úplně jsem se do ní zbláznila a pouštěla pořád dokola a začala jsem říkat kam se hrabe celý pop. A když jsem seděla v ústeckém divadle v 1. řadě na Bohémě, byla jsem v 7. nebi, jinak se to nedá říct. Koukám, že bych taky o tom mohla napsat celý článek ...

Pro mne existuje hudba,kterou mám ráda, také od samého dětství. Nejen naše maminka, ale i děda, měli rádí hudbu a zpěv, děda hrál na housle a dokonce naši vzdálení předkové patřili mezi hudebníky. Gramorádio s deskami, magnetofon a pak i CD přehrávač je stále výbavou mé domácnosti, stejně jako kytara. Jen za varhanami musím absolvovat cestu do kostela. (Klavír zústal na chalupě). Z hudby si vybírám - z různých žánrů, jen mě neláká dechovka, moderní "klasika" a dnešní příliš nemelodická také-hudba. Ze studia na VŠ- Ped.fakulta- vím, že naši profesoři nesouhlasili s označením "vážná hudba" - je v ní přece množství skladeb, které vúbec vážné nejsou. To mám raději všeobecné "klasická".

Jako asi 14 letá dívka jsem si prosadila doma hudební školu a učila se zpívat. V té době jsem poznala i koncerty vážné hudby, mně se v té době líbily hlavně opery a chodila jsem na ně docela pravidelně do našeho divadla. Nejsem z Prahy, kde je plno divadel a hudebních síní, v mém okresním městě to byl vždy svátek, když přijeli umělci z Prahy a zazpívali. Později jsem přešla i na koncerty, vznikl u nás Krušnohorský symfonický orchestr. Učarovala mně nejen Má vlast, ale také Dvořákova Novosvětská, i Čajkovský. Na koncerty chodím stále, jen na opery už málo, moc jsem se zklamala jejich výpravou. Myslela jsem, že je danou součástí příslušné opery Bohužel, jakási " modernizace" , což je skrytý název pro šetření, mne překvapila tak hluboce, že jsem musela odejít po prvním jednání z Figarovy svatby, nezvládla jsem to. Rovněž nedoporučuji Rigoletto v novém aranžmá. Bez dobré hudby se asi nedá žít. Tu moderní také nemusím, jsem věrná klasikům 18. a 19. století.

Notoricky známé pasáže z vážné hudby mě vždy dostanou. Uchvátil mě seriál Verdi a pak už to šlo samo. Jen je potřeba mít klid a dobré rozpoložení.

Nejsem zrovna muzikální, ale hezkou hudbu nebo i píseň si ráda poslechnu. Vltava je i moje srdeční záležitost. Kdysi jsme byli na letním představení opery Carmen, bylo to na nádvoří zámku ve Šternberku. Celou dobu lilo jako z konve a přestože bylo léto, byla šílená zima. Vydrželi jsme to a nelitovali. Bylo to úžasné.

Naše maminka milovala klasickou hudbu a brala nás již coby školní dítka na koncerty. Naštěstí to pro mě nebylo násilí, takže jsem si lásku k této hudbě zachovala dodnes.

Abych pravdu řekla, tak klasická hudba mě jaksi minula. Samozřejmě, že nejsem žádný neuk, co se týče děl a autorů vážné hudby, ale prostě jí jen neposlouchám. Mám jedno opravdu oblíbené a to je Ravelovo Bolero.

Já jsem měla od dětství ráda především operu. Moji rodiče měli hodně gramodesek s operními ariemi a celou Rusalku. Také mě brali na opery do ND. Na koncerty jsem začala chodit až jako starší.

Maruško, mám to podobně jako vy. K vážné hudbě jsem se dostala až díky svému příteli, s nímž jsem začala chodit na koncerty. Koupila jsem si také domů nějaká CD. Opery ale nemusím. Ač nemám ráda hluk nebo i příliš hlasitou řeč, na koncertě jsem ráda, když hudba „řve“. Zavřu oči, schoulím se do sebe a je mi dobře na duši.