Bála jsem se psa
Ilustrační foto: pixabay.com

Bála jsem se psa

8. 2. 2018

No, psa, spíš pejsek to byl, odrostlejší štěně rotvajlera. Byla jsem v létě u známých na chalupě na Vysočině. Odpoledne jsem se vydala na krátkou procházku. Bylo teplo, měla jsem na sobě kraťasy a tričko, na nohou botasky. Došla jsem na kraj malé vesničky a pokračovala pěšinkou mezi loukami. Po několika metrech se ke mně připojil pejsek. Protože mám pejsky ráda, pozdravila jsem ho a zeptala se, jestli půjde se mnou. Šel. Tedy, spíš se za mnou plížil.

Po chvíli mi to začalo být nepříjemné. Zastavila jsem se v místě, kde jsem chtěla odbočit doprava nahoru k lesu. Pejsek se zastavil také. Udělala jsem krok. Pejsek také. Zůstala jsem stát zády k lesu. Po levé ruce jsem viděla o několik desítek metrů dál chalupy. Pejsek stál proti mně. V tu chvíli to pro mě už ale žádný pejsek nebyl. Změnil se v potvoru, která mě chce kousnout. Do lýtka by se mu to mohlo snadno podařit. Rozhodla jsem se, že se zkusím vrátit. Pejsek mě ovšem držel v šachu. Nechtěla jsem udělat žádný rychlý pohyb. Pomalu jsem se posunula o krok kupředu. Pejsek nepatrně couvl, aniž mě pustil z očí. Tak to trvalo několik, pro mě nekonečných, minut. Pak se na kraji vesnice objevil pejskův majitel, kterého jsem neznala, a začal ho hledat. Konečně uviděl naše živé sousoší člověk a pes. A pochopil, že ta cizí ženská tam nestojí s jeho miláčkem jen z plezíru. Pokusil se ho odvolat. Asi na pátý pokus se mu to podařilo. Když byl pesan v bezpečné vzdálenosti, odvážila jsem se vydat na zpáteční cestu.

Po příchodu „domů“ jsem si dala panáka becherovky na leknutí a vše vyprávěla. Známí to poté odešli tlumočit majiteli pejska. Ten se k večeru dostavil i s ním, aby se omluvil. Stáli jsme v kruhu na dvorku, a zatímco se nás pan majitel snažil přesvědčit, že je hodná, zmítala se Corina divoce na vodítku.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dagmar Bartušková
Ze psů mám respekt, nikdy se neví, co udělají. Jednou se na mě vrhlo štěně dalmatina - v domnění, že jsem asi jeho matka. Měla jsem totiž na sobě bilou sukni s černými "fleky".
Věra Ježková
Moc vám děkuji za další reakce. Také se mi velmi nelíbí, když pes v dopravním prostředku nemá náhubek. Několikrát jsem zažila, že si toho všiml řidič a požadoval od jeho majitele, aby mu ho nasadil, nebo vystoupil. A ten na něj psa málem poštval. A souhlasím s tím, že si pes hlídal své území. To mne nenapadlo.
Marcela Pivcová
Paní Věro, pejsek prostě hlídal "své" území, které nebylo ohrazené jen plotem zahrady. Vzpomínám, že jednou, když jsme ještě bydlely se Zuzkou v jižních Čechách, někam jsme odešly a tehdy přijela naše kamarádka. Chtěla na nás počkat v zahradě a tam se dostat přes plot. Když už seděla nahoře na plotě, přiřítila se fenka Lesana, rozhodnuta ji nepustit dál. Tak kamarádka strávila na plotě snad čtvrt hodiny, než jsme se vrátily a vysvobodily ji.
Alena Tollarová
Věrko, jak Ti rozumím! Nejsem na psy zvyklá a mám z nich respekt. Když potkám někoho se psem a dáme se do řeči, nemám problém pejska pohladit. Ale zrovna minulý týden jsem procházela vesnicí o několika číslech, kde na mě naštěstí za plotem zuřivě štěkali dva obrovští hafani. Byla jsem fakt ráda, že plot je dobře udělaný a mazala jsem o sto šest.
Libor Farský
Je to s vámi roztomilé. Haf !!!
Lidmila Nejedlá
S bezprizornými psy se nebavím, přece jen jsou to šelmy hlídací a já se jim nemusím vůbec líbit. Hlavně, že to dobře dopadlo.
Alena Vávrová
Jj, mám také hodně nemilé vzpomínky z dětství a památky na psí zuby na nohou, plus slušnou fóbii z volně pobíhajících velkých psů. Přitom mám pejsky moc ráda.
Naděžda Špásová
Jsem pejskař a samozřejmě pejsky máme. K velkým psům mám respekt a než si ho pohladím, tak se napřed zeptám majitele. Ve vašem případě fakt nevím, jak bych se zachovala. Jste dobrá, že jste zachovala rozvahu.
Dana Tomanová
Toulavé psy nemám také ráda, sousedovi pode mnou utíkali věčně jeho tři svěřenci (bojová plemena), jednou na mne jeho Bára číhala ráno (potmě) před vraty, naštěstí jsem znala její jméno a tak jsem na ni zařvala (on na ně také řve) a ona stáhla ocas a uháněla domů. Včera zase ve vlaku chodil takový divný chlápek s rottweilerkou bez košíku mezi lidmi, rval ji za sebou na vodítku, čubina kňučela a vzpírala se, možná ji někde ukradl..a strašně oba páchli. Nechápu, jak si někdo může dovolit nastoupit do dopravního prostředku, kde se pohybují i malé děti, s nezajištěným psem a argumety, že je hodnej. Dávala bych za to vysoké pokuty.
Věra Ježková
Těší mě vaše reakce a příběhy. Libore, jako dítě školou povinné jsem se na vesnici hus také bála. Jednou jsem viděla, jak se jedna taková rozletěla při zemi za pánem jdoucím přes pole a chytla ho za nohavici. Velmi nepříjemné mi bylo, když jsem mezi nimi musela projíždět na kole.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA