Bála jsem se psa
Ilustrační foto: pixabay.com

Bála jsem se psa

8. 2. 2018

No, psa, spíš pejsek to byl, odrostlejší štěně rotvajlera. Byla jsem v létě u známých na chalupě na Vysočině. Odpoledne jsem se vydala na krátkou procházku. Bylo teplo, měla jsem na sobě kraťasy a tričko, na nohou botasky. Došla jsem na kraj malé vesničky a pokračovala pěšinkou mezi loukami. Po několika metrech se ke mně připojil pejsek. Protože mám pejsky ráda, pozdravila jsem ho a zeptala se, jestli půjde se mnou. Šel. Tedy, spíš se za mnou plížil.

Po chvíli mi to začalo být nepříjemné. Zastavila jsem se v místě, kde jsem chtěla odbočit doprava nahoru k lesu. Pejsek se zastavil také. Udělala jsem krok. Pejsek také. Zůstala jsem stát zády k lesu. Po levé ruce jsem viděla o několik desítek metrů dál chalupy. Pejsek stál proti mně. V tu chvíli to pro mě už ale žádný pejsek nebyl. Změnil se v potvoru, která mě chce kousnout. Do lýtka by se mu to mohlo snadno podařit. Rozhodla jsem se, že se zkusím vrátit. Pejsek mě ovšem držel v šachu. Nechtěla jsem udělat žádný rychlý pohyb. Pomalu jsem se posunula o krok kupředu. Pejsek nepatrně couvl, aniž mě pustil z očí. Tak to trvalo několik, pro mě nekonečných, minut. Pak se na kraji vesnice objevil pejskův majitel, kterého jsem neznala, a začal ho hledat. Konečně uviděl naše živé sousoší člověk a pes. A pochopil, že ta cizí ženská tam nestojí s jeho miláčkem jen z plezíru. Pokusil se ho odvolat. Asi na pátý pokus se mu to podařilo. Když byl pesan v bezpečné vzdálenosti, odvážila jsem se vydat na zpáteční cestu.

Po příchodu „domů“ jsem si dala panáka becherovky na leknutí a vše vyprávěla. Známí to poté odešli tlumočit majiteli pejska. Ten se k večeru dostavil i s ním, aby se omluvil. Stáli jsme v kruhu na dvorku, a zatímco se nás pan majitel snažil přesvědčit, že je hodná, zmítala se Corina divoce na vodítku.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Těší mě vaše reakce a příběhy. Libore, jako dítě školou povinné jsem se na vesnici hus také bála. Jednou jsem viděla, jak se jedna taková rozletěla při zemi za pánem jdoucím přes pole a chytla ho za nohavici. Velmi nepříjemné mi bylo, když jsem mezi nimi musela projíždět na kole.
Jana Šenbergerová
Nemám ráda setkání s bezprizorními psy. Ujišťování majitele volně pobíhajícího pejska, že je hodný, mě opravdu neuklidní. Od té doby, co vlčák prolezl dírou v plotě zahrady, strhl dceru z kola a prokousl jí stehno, nevěřím žádnému. Často neodhadne člověk člověka, natož pak jiný živočišný druh.
Marie Doušová
Jako malou mě pokousal vlčák. Prokousl mi nohu a já celé prázdniny byla nepoužitelná. Hrozně jsem se bála psů hlavně vlčáků. Jinak psi mám moc ráda. Toulavých psů se do dneška bojím!!
Dana Puchalská
My jsme měli vždy jezevčíky. To jsou psí profesoři v přestírání čehokolv. A ten můj dlouhosrstý byl fskt statečný. Bránil každé malé štěně před jakýmkolv ať to byl člověk a nebo velký pes. Ale nepamatuju se,že by někoho někdy napadl. To sousedů pudl byl fakt pes nevyzpytatelný a zákeřný. Ale kamarád měl novofundláka a ten lákal na zahradu místo aby bránil a odháněl. Všechny děti v okolí ho milovaly a jezdily na něm jako na koni. Dávali mu do srsti kolem uší mašle a on držel a byl šťastný kako blecha. Až na ty ožužlané náplety u dětských svetrů a bundiček nikomu nic neprovedl.
Hana Rypáčková
Já se psů nebojím a nikdy mi neublížili, švagr se bojí hrozně a všichni psi /mimo Vendy/si na něj dovolují, štěkají a vrčí. Cítí ten strach ataky se začnou obávat.Když jdu s pudlíkem a řítí se dobrman nebo něco velkého a neznámého, beru ho do náručí. Jeden neví. Konejšivě říkám :Hodnej, malej pejsek.
Libor Farský
Ne mne zase útočí husy! Tuhle jsem jedné musel pohrozit, že jí dám na zobák gumičku. Až pak toho nechala.
Ilona Erika Kolář
Jako bych viděla mého manžela, Věrko. Ten se také bojí cizích psů. Já ne a oni to i vycítí, takže mi dají pokoj. Jednou jsme takhle šli přes nějakou vesnici, tam také stál pes podobný tvému vyprávění a manžel za žádnou cenu nechtěl jít. Musela jsem ho odlákat.
Marie Ženatová
Také se toulavých psů dost bojím a jsem nejraději, když je nepotkávám...
Elena Valeriánová
Mám psy ráda, ale toulavých se bojím a ke všem mám patřičný respekt. Mám jednu úsměvnou příhodu s pejskem průvodcem turistů. To jsme byli na pobytu v Habovce na Slovensku. Jednou jsme se vydali na túru k takovému malému poutnímu místu. Přišli jsme na rozcestí a nevěděli, kterou cestou jít dál. Příběhl takový malý Vořech neurčité rasy a chvíli na nás koukal a pak běžel po jedné z cest, váhali jsme a on se pro nás vrátil. Běžel před námi až na místo, kam jsme měli namířeno. Počkal na nás a doprovodil nás zpět na kraj vesnice. Ráda jsem si článek přečetla a úplně vás Věrko chápu.
Blanka Macháčková
Já mám ke psům respekt. Jsem ráda, že už jich tolik po vsi neběhá volně bez pána, jako o bylo dříve.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.