V neděli přijeli na skromnou oslavu naší maminky brácha se ženou. Jejich syn s manželkou a dvěma jejich kluky, co bydlí v jednom domě se zvláštním vchodem s mou maminkou. Samozřejmě já s mým manželem. Syn s přítelkyní přijde až zítra v den jejích narozenin.
Byla to taková malá oslava, popřáli jsme naší mamince k tak významnému životnímu jubileu 93 let, což je krásný věk, prožitý ve zdraví.
Jen pár lidí z rodiny, dali jsme si kafe, kousek dortu, hodinku poseděli, Jediná vnučka s jejich klukama přijdou za babičkou, kluci za prababičkou, dle možností. A je to dobře, protože bychom se tam všichni nevešli.
Její daleko mladší kamarádky, o 10 či více jak 15 let, vlastně děvčata, Sokolky jí přišly popřát už v pátek. Přišlo jich jen osm, ale věřím, že další ještě přijdou v průběhu týdne.
Moje maminka je taková skromná, nenamalovaná, drobňoučká bábrlinka, takový už malý věchýtek, uzlíček našeho malého štěstí.
Jsem ráda, že ji mám, a ráda si zanotuji tu lidovou písničku.Jenom jednu mamičku mám v světě širém....Sama si ještě chodí do školní vyvařovny pro obědy, někdy si jde i do města pro drobnější nákup. Co se týče její domácnosti, je samostatná, i když někdy potřebuje dohled..Jen jí peru prádlo.
Ještě pořád jí to dobře myslí, jen hůře chodí s hůlkou, většinou ji načapám bez hůlky a to se vymlouvá, že ji někde zapomněla.
Ať narozeniny jsou prvé, třetí či páté,nebo jako Tvoje devadesáté třetí,.
Jsou jedny jediné, neopakující, jako Ty jsi pro mne.
Má maminka nás všechny milující...
Přeji všem, kdo ještě svou maminku mají, ať si ji hýčkají, a ti, co už ji nemají, stejně na ni s láskou vzpomínají.