ilustrační foto: pixabay.com

Příběh na 50 slov: Kolo, kolo mlýnský

28. 1. 2018

Můj příběh

Autor: Dana Kolářová

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Kolářová 28.1.2018 12:36

Maru, děkuji. Je nás hodně, kteří si život bez kola neumíme představit.

Libor Farský 28.1.2018 12:31

Zdravím kolokámoše!

Alena Vávrová 28.1.2018 11:27

Danko, bezva, palcuji. Taky mám červené. Zrovna marodí, ale zatím u doktora nebylo. Včera jsem se hmoždila blátem na takovém předpotopním. Bez kola jsem jak beznohá. Dík.

Lidmila Nejedlá 28.1.2018 11:01

Já a moje kolo se máme rádi, ale jeho duše bývá časem prázdná, a to rozladí moji natěšenou duši. Dá to námahu, mu ji vrátit.

Alena Tollarová 28.1.2018 10:25

Ach jo, na mého kamaráda akorát padá prach, měla bych se jít aspoň podívat, jakou má vůbec barvu :(

Zuzana Pivcová 28.1.2018 08:56

Dano, Ty jsi tak nápaditá, že to nemá obdoby! Moc se mi to líbí.

Marie Seitlová 28.1.2018 08:52

Danuš, Ty jsi mistr příběhů na 50 slov. A určitě je to o mém kole. Já si život bez kola neumím představit, bydlím dál od centra. A i já říkám, že je to můj přítel nejvěrnější.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá