Co bylo po "Příběhu z mládí"
ilustrační foto: pixabay.com

Co bylo po "Příběhu z mládí"

26. 1. 2018

Ve svém příspěvku nazvaném Příběh z mládí jsem popsal své zážitky z (skoro nelegální) prázdninové brigády v Anglii v roce 1969. V komentářích k tomuto článku byl i jeden od paní Ivany Kosťunové, která vyjádřila zájem dozvědět se o mých dalších osudech. Přemýšlel jsem o tom dlouho, ale nakonec jsem si řekl – proč ne? Alespoň si trochu srovnám vzpomínky a třeba to bude zajímat i další čtenáře i60 a jejich reakce mohou být pro mě zajímavé…Takže:

Jak jsem naznačil už v Příběhu, žil jsem tehdy v Hradci, tedy v Hradci Králové, kde jsem se narodil a vyrostl. Dva dny po promoci na Vysoké škole ekonomické v Praze jsem se oženil se svou kolegyní ze studijní skupiny, a to nejen proto, že jsme čekali v prosinci téhož roku miminko. Ostatně o tom, že to nebyl jediný důvod sňatku, svědčí i to, že letos v červenci oslavíme 45. výročí svatby, a doufám, že se dočkáme i výročí dalších (třeba i zlatého).

Bydleli jsme po svatbě u mých rodičů v podkrovní místnosti, ve stísněných podmínkách, a snili o vlastním bytě. Ten nám slíbil můj zaměstnavatel, ředitel závodu 07 podniku Stavby silnic a železnic jakýsi Henčl. A tento soudruh mi řekl, když jsem se s ním 30. září 1973 loučil před odchodem na vojnu: „Soudruhu inženýre, buď se vrátíte jako kandidát strany (myšleno pochopitelně KSČ), nebo se nevracejte vůbec!“ Nevrátil jsem se jako kandidát, a tak jsme byt nedostali…

Jen tak na okraj: rok vojny jsem strávil také v Praze, a to u 1. provozního praporu Ministerstva národní obrany v Dejvicích. Proč právě tam, to jsem se také dozvěděl až po letech. Chodil jsem totiž na střední škole v Hradci s jednou dívkou, jejíž matka pracovala na Okresní vojenské správě. A tahle dívka, se kterou jsem se rozešel ještě před nástupem na vysokou školu, mě nepřestala milovat (jak se později sama vyjádřila) a přes svou matku mi zařídila vojnu v Praze, a ne někde na Slovensku… Mimochodem, mým přímým nadřízeným, tedy velitelem jmenovaného útvaru, byl jistý major inženýr Miroslav Kalousek, komunista jako prase, jehož synek tehdy studoval na vojenském gymnáziu v Olomouci…Soudruh major získal inženýrský titul údajně dvoutýdenním studiem v Moskvě. Podoba taťky a syna se nedá zapřít…Co dodat?

Ale jak se zpívá v jedné písničce, život je jen náhoda… A tak se stalo, že jsme s manželkou jako dva mladí inženýři ekonomie dostali nabídku ze severu Čech na pracovní místa s bytem, a to bez podmínky jakékoli stranické příslušnosti! Nabídku jsme přijali a žijeme tu dodnes. Na rozdíl od mnoha našich přátel a známých jsme se nikdy nestali členy KSČ, a tak jsme se po převratu v r. 1989 nemuseli ze dne na den tvářit jako antikomunisti!

Žili jsme velmi skromně, ale nebyli jsme žádní chudáci. Díky novomanželské půjčce jsme si zařídili byt, vychovali dvě děti.

Po převratu jsem krátce podnikal, ale nevybral jsem si správné společníky, a tak to nedopadlo dobře. Naštěstí jsem pak vyhrál konkurs na vysokou pozici v nadnárodní firmě (i díky své angličtině z Mineheadu), kde jsem pracoval prakticky až do důchodu a vydělal si slušné peníze, takže jsme si mohli postavit dům v nádherném labském údolí, v němž žijeme dodnes. Děti už pochopitelně mají svoje rodiny, a tak my máme už mnoho let pejsky, kteří jsou našimi společníky při denních procházkách, na výletech i v dalších činnostech.

Paní Kosťunová, stačí to? Doufám, že ano. Přeju vám hodně zdraví.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Lupoměský
Paní Kosťunová, tím městem, kam jsme šli z Hradce a kde žijeme dosud, nebyl Cvikov. Ostatně ten ani na Labi neleží. Jméno toho města, kde žijeme, jsem neuvedl, protože má - zejména v České televizi - velmi negativní konotace. Ale člověku, který je nezná, se tu může i líbit. Kdysi tu byl za mnou kolega z oné nadnárodní firmy, byl z Austrálie, a seděli jsme spolu v restauraci nad městem, odkud je krásný výhled na celé údolí. A on řekl (překládám): Bože, vy to tu máte krásné! Zkrátka - nedíval se na ČT!
Lidmila Nejedlá
Měl jste svým způsobem v životě štěstí. Mého muže milovala dívka z obyčejné rodiny, proto byl na vojně na Slovensku. Syn uchovává jeho šáteček s nápisem: Už nikdy více Brezno!
Zuzana Pivcová
Někdy se mi chce říct "Svět je malý". To je případ Vašeho seznámení s panem mjr. K. a jeho synem. Mám ráda fakta pramenící z osobního poznání, jaká jsou ve Vašem vyprávění, zatímco "jedna paní povídala" pro mě nic neznamená. Děkuji Vám.
ivana kosťunová
Děkuji, život každého z nás je velmi zajímavý , ale ne každý o něm umí dobře vyprávět. některé osudy jsou si podobné jako vejce vejci. A když ještě napíšete, že to město na severu Čech, kde jste dostali byt byl Cvikov, ještě se tomu zasměju. :))
Dana Puchalská
Ano život tropí nejen hlouposti. Super povídání.
Libor Farský
To je neuvěřitelné, jak je si životaběh nás dvou podobný, konstatoval jsem to již v první části Vašeho vyprávění. Palec nahoru.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.