Čtyřicítka jako zlom. Pak je lépe

Celý průzkum je tak nějak k prdu. Ve 20 letech jsem si říkala, že se mám nejlépe, škola za mnou, vydělávala jsem jen pro sebe, žádné závazky..... Ve 30: super manžel, byla jsem doma s dětmi, co víc si přát? Teď, ve 40, postavený dům, děti vetší, nepotřebují už tolik péče, zpátky v práci, super život. Takže, až se mě někdo zeptá v 70, pravděpodobně budu stejně optimistická, jako ve 20. Z toho usoudí, že se mám nejlépe až v těch 70? Jak říkám, průzkum k prdu.

Ve 42 jsem se rozhodl, že dál budu dělat jen to co mne baví. Do 55 to bylo skvělé, pak již se dostavují následky nestřídmého života a v 65 již přicházejí jistá fyzická omezení. Již nemohu pařit do rána a druhý den pokračovat, ale musím si dát dva tři dny na zotavení. Avšak dokud mohu pracovat a dokud mne baví fotit krásné holky od 18 do 70 let, tak žiji. :-)

Ano. Ale chci dodat jen tohle.I vyšší věk má svoje plusy a nejen mínusy. Vždyť jak se říká -,, proti věku není léku ,,a také ,,věk je pouze číslo,,.

Po čtyřicítce jsem pocítila první velkou ztrátu energie a musela jsem ve svých činnostech zpomalit a začít šetřit svými silami. Po padesátce znovu, nutnost více šetřit síly. Nebyla jsem a nejsem z toho nešťastná, přijala jsem to jako fakt a žiji si spokojeně.

U mně to platí na 100%. Od té doby jsem prožila úžasných 30 let života s tím, že mě stáří rozhodně nijak nezaskočilo. Počítala jsem s ním, s ničím jiným se ani počítat nedalo. Dnes jsem si plně vědoma toho, že zítra už tu být nemusím. Proto si s radostí užívám všeho, čeho se mi ještě dostává, včetně bolestí kloubů, srdeční slabosti, různých "ran" osudu, které dostávám i prostřednictvím blízkých. O tom všem totiž život je. A když si to člověk uvědomí, může se skutečně radovat z každého nového dne, kdy je mu dobře a nic z výše jmenovaného ho nepostihne.

Nevzpomínám si, že bych čtyřicítku prožívala jako velký zlom. A padesátku určitě ne. Dál bych mohla citovat Danu T.

Po šedesátce se cítím spokojenější a klidnější, protože už 'nic nemusím'. Ale zároveň věřím, že toho ještě 'hodně mohu', i když ve výčtu z "hodně mohu" budou třeba drobné a napohled bezvýznamné věci, kterými jsem se v mládí nezabývala. Jak roky přibývají a člověk dozrává, přesouvá hodnoty na té své šachovnici života. A pokud je tam těch figurek stále dostatek, jsem vděčná a spokojená.