Je to jako v soužití mezi lidmi. Kdo je sebevědomý, samostatný, chytrý a umí si vybojovat to, co chce, zpravidla nebývá ideálním partnerem pro klidné manželství. Ledaže je ten druhý partner tak trochu rád ušlápnutý a dominance druhého mu vyhovuje. Nebo se soužití změní ve věčný boj. Takové vztahy bývají mezi lidmi a kočkami. Nejčastěji to pociťují lidé, kteří byli zvyklí mít psa a pak si pořídili kočku. Nebo chovají psa i kočku dohromady. Jak krásný viditelný rozdíl, jaká zábava pozorovat, jak jsou rozdílní. Kočičí klady jsou jasné. Kočka nevyžaduje pravidelné venčení, zvládá být sama doma déle než pes, nepotřebuje tolik pozornosti. Tak si to lidé myslí. Kočičí nástrahy jsou také jasné.
Především je třeba si ujasnit, co od kočky očekáváme, a podle toho si ji vybírat. Jestli chceme kočku, která si sama bude vycházet ven, kdy se jí zlíbí, a také se vracet, kdy se jí zlíbí. Jestli zvládneme trnout hrůzou, zda a kdy a v jakém stavu přijde. Nebo od ní vyžadujeme neustálou přítomnost doma, takže ji ven vůbec pouštět nebudeme. Ano, jsou kočky, které vlastně nikdy nebyly venku a celý svůj život tráví v bytech. Prý jim to nevadí, prý jsou k tomu stvořeny. Kdo ví, zda jim to vadí či ne? Ony to nevědí, samozřejmě, že ne, vždyť netuší, že existuje i něco jiného než ten byt a člověk, se kterým žijí.
„Každá kočka je osobnost a jako s takovou je potřeba vést dialog, který je výhodný pro obě strany,“ vysvětluje Klára Vodičková. Je známá z televizního pořadu Kočka není pes, ve kterém radí, co dělat, když nám naše kočka nepřipadá jako mazlíček, ale jako ďábel. Provozuje i poradnu pro majitele koček, zkrátka, tato dáma ví o kočičím chování hodně. „Například každého třetího majitele kočky trápí, že ho kočka nenechá spát. Odpověď je poměrně jednoduchá, za předpokladu, že kočka nemá zdravotní potíže, tak je to většinou přemírou energie. Začne kočka z ničeho nic po bytě běhat jak šílená? Říkám tomu pětiminutový záchvat energie. To je ten moment, kdy má kočka pocit, že energii musí vyběhat,“ vysvětluje jeden z častých problémů v soužití lidí a koček. V televizním pořadu jich řešila mnohem více a jde vlastně o jasnou ukázku toho, že myslet si, že život s kočkou je jedna velká bezstarostná pohoda, je nesmysl. Může být, ale nemusí. Ostatně, úplně stejné je to s životem se psem.
Existuje řada metod, jak s takzvaně problémovými kočkami vycházet. Nezvladatelné noční přívaly energie se dají řešit poměrně snadno, a to tak, že si před krmením a spaním máme s kočkou minimálně dvacet minut intenzivně hrát. Zkrátka ji takzvaně umořit. Ano, kočička opravdu není plyšáček, který bude celý den spinkat na gauči. Pomoc při problémovém chování koček nyní nabízí čím dál více veterinářů. Zdá se, že zájem o kočičí svět se stal stejným trendem jako posedlost životem psů. Je to dobrá zpráva.
Mnozí lidé chtějí svým zvířecím spolubydlícím porozumět, chtějí, aby byli spokojeni. Proto je dobré se před pořízením si kočky dobře prozkoumat, co od ní můžeme čekat. Je dobré to zkoumat, i když už kočku máme a nějak nám to ve vztahu drhne. Největší nesmysl je myslet si, že se nám kočka za něco mstí nebo nám něco dělá naschvál. Budí nás v noci, rve záclony, vyměšuje mimo kočičí záchod a podobně. Hlavní je zapomenout na staré pořekadlo, že kočky jsou falešné. Nejsou. Jsou to prostě kočky a uvažují jinak než lidé. To je to podstatné. Takže, tady jsou některé časté starosti, které kočky lidem dělají: Chodí vyměšovat mimo místo k tomu určené. Třeba na ně v klidu chodila dva roky, ale najednou se rozhodla, že bude značkovat jinde. Třeba v naší posteli. Kousne. Jen tak. Vracíte se v noci z toalety, ona sedí na poličce a šup, rychlost blesku, skok, jako by se vám do ramene zakousl upír. A pak maže zpátky do tmy. Jako že nic. Ničí. Okusuje polštáře, vysává z nich výplň, polyká ji, pak to vyzvrací. Často se tomu říká stereotypní chování. Prostě kočka začne ožužlávat vlněnou deku, rychle, šíleně, dlouho, až ji rozcupuje na kousky a ty spolyká.
Každé z těchto pro nás nepochopitelných chování má zpravidla své příčiny. Někdy se ukáže, že kočka začala močit na jiná místo jen proto, že si tam pravidelně odkládáme tašku, kterou nosíme do tělocvičny. Ona z ní cítí pot, cizí pachy, tak prostě místo přeznačkuje. Pro ni přirozená věc, my se divíme a nechápeme. I kočky mají obavy a strach jako my lidé. Někdy ho mohou vzbuzovat nové zvuky z chodby nebo něco, co vidí z okna. Třeba naprosto přirozená věc, jako je kočka na ulici či pes v okně naproti. My to nevíme, ona je z toho nervově vyřízená. Ve většině veterinárních ambulancí jsou schopni s problémy poradit nebo doporučit, kdo se přímo na ně specializuje.
Vlastně to v poslední době vypadá, že se o takzvaném problémovém chování u koček mluví stejně často jako u psů. Takže už konečně zapomeňme na řeči o tom, že s kočkou nejsou starosti. Jsou. Ale stejně jako u psů, je to stejná porce starostí i radostí.
