Kočka jako ďábel? Stává se to

Bydlí se mnou dvě. První přišla Sisi. Nečekaná a nezvaná.Pritel ji našel nad ránem v chladném podzimním nečase. Malé prosici kotě. Privezl jí domů. Mela jsem kočku 19 let a už jsem nechtěla. Elza nebyla zrovna nejpřítulnější. No, vyhodit kotě do útulku, to jsem nedokázala. A tak jsme začali s výchovou mourinky, z které se vyklubala bengalka. Čert a neutuchající energie. A tak jsme hned po kastraci pořídili z depozita druhou, stejně starou mourinku, která zažila dost nepekne věci. A tahle Madlenka bude věcným kotatkem.Už je s námi 2 roky. Pořád malinko nedůvěřiva, narozdíl od dominantniho dravecka. Ale když se začne mazlit, zapomene na všechno.Obě holky si mě davno omotaly kolem tlapek.Každá je úplně jiná, někdy se honí po bytě jako šílené, občas neco vyvedou, leckdy mě probudi v noci skokem na břicho, ale už bych je nedala. Vim, že moje vnoučata budou mít vztah ke zvířatům, nikdy jim neublíží, a to je pro mě moc důležitá věc.Pořád je na světě hodně utrpení a je třeba se starat o to, aby ho ubývalo. A když prijdu po celem dni domů z práce, čeká mě doma bonus.Dvě nedočkave vousate hlavičky už u dveří. Behem chvíle dokážou zahnat myšlenky na celodenní stres. Nikdy ksrm si, jako psí máma nemyslela, že si mě ochoci kočičí particka. Ale už si nedovedu představit, že bych je neměla.

Měla jsem dvě kočky, jednu od koťátka, ubohého nalezence, a druhou z útulku. Měla jsem je ráda a ony mě. Problém byl v tom, že mi doma na světlém koberci vyšlapaly ušmudlanou pěšinku, když se vracely ze zahrádky. Koupila jsem tedy kobereček z přírodní příze /dost drahý/ a položila tam, kde chodily. Chodily přesně vedle a vyšlapaly tak dvě ušmudlané pěšinky . Na nový kobereček nešláply nikdy. Dožily se 16 a 20 let.

Souhlasím s názorem, že každá kočka je osobnost a také každá má jinou povahu. Mám kocourka Piškota a kočenku Britunku. Zatím co kocour je velký mazel tak kočenka je individualistka. Zásadně se nechce chovat, jí jen granule nebo kapsičky a kocour je mlsoun, který by nejraději jedl jen syrové hovězí masíčko. Rozhodně není vegetarián. Život s kočičáky je prima, každou chvilku něco provedou, třeba kocour přinese živou myš a pustí jí do obýváku a podobné veselé kousky. V noci spinkají spolu v zimní zahradě, kde mají prolézačky, WC a granulky. Jednu věc oba nesnášejí a to je občasné koupání či kartáčování. Jinak si spolu hrají a nejraději se honí venku na zahradě.

Nikdy jsem nebyla dlouho bez kočky. Vždy jsme nějakou měli. O chování koček jsem napsala na íčko několik článků. Souhlasím s paní Brunclíkovou.Současně mám dvě kočky - jednu z útulku už 11 let a druhou s PP 4. rok. Tu první jsem si šla vybrat, protože ta předešlá už odešla, jak se mezi kočkaři říká, za duhový most. Vybrala si mě vlastně sama, přišla ke mně a sedla si mi na klín. Bylo rozhodnuto. Nebyla už kotě, naopak - prý ji do útulku dovezli se dvěma koťaty. Jedno zemřelo a druhé si už někdo vzal. Byly jí asi 2 roky, které strávila někde na ulici. Bezmezně mne miluje, stále mne sleduje, vyžaduje pozornost, jakmile se usadím v křesle, mám ji na klíně. Jednou šla probádat společnou chodbu v paneláku, ale nepamatovala si nějak poschodí a nepříčetně ječela u dveří o patro výš, jak chtěla domů. Od té doby nikam nechce ani na tu chodbu. Mám zasklený balkón a ten jim maximálně vyhovuje. Druhou kočku s PP jsem dostala darem od paní, pro kterou byla nemilým dárkem a nechtěla se o ni starat. Kočka byla tehdy 2.letá. Neuměla si hrát, bála se dotyků, dodnes se nechce chovat a mě vzala na milost asi za rok. Teď už jsme kamarádky. Balkón jí také vyhovuje. Spolu s druhou kočkou trochu bojují o "šéfování", ale to si řeší samy a bez velkých problémů. Obě jsou velké individuality. Stále platí heslo : Bydlím u své kočky.

Kdo je sebevědomý, samostatný, chytrý a umí si vybojovat to, co chce, zpravidla nebývá ideálním partnerem pro klidné manželství. Zajímavé. Musím se zeptat ženy jestli to je se mnou tak strašné. S kočkou jsem vycházel skvěle. Ona si dělala co uznala za vhodné a se mnou komunikovala jen když ode mne něco chtěla. Ven chodila sama, ačkoliv jsme bydleli ve města ve druhém patře. Sousedi jí pak zase pustili až k bytu a tam si zaškrábala na dveře. Lovila potkany a všichni psi v okolí se jí báli.

Chovám kočky v podstatě celý život a musím říct,že mě prostě baví.Jsou nevypočitatelné a úžasné.Jedna moje kočička,milovaný nalezenec mě přesvědčila o tom,že tvrzení,že kočka prahne po svobodě je taky mýtus.Našla jsem ji jako absolutně zubožené odrostlé kotě,promrzlé,nastydlé,s průjmem a všemi parazity,na které si vzpomenete.Dala jsem ji do kupy a získala naprosto oddanou kočičí duši,která mě v podstatě nikdy nespustila ze svých překrásných očí a ukázalo se,že si svobody zřejmě užila dost,protože kdykoliv jsem třeba jen otevřela balkon a Edinka ucítila závan ledového vzduchu,pelášila pryč,jak namydlený blesk.Myslím,že kočka ve skutečnosti touží po tom,mít se dobře a být milována.

Potvrzuji to, co píše o Čertovi Marcela. Je ve svém chování tak osobitý, že mě každá jeho změna k většímu klidu pomalu zneklidňuje. Takže, jen ať raději vyvádí!

Zkousela jste dat kozlik lekarsky. Nasypu trochu drte na koberec a kocicka nam predvadi divadlo nez se unavi.

Po téměř třinácti létech s kocourem Čertíkem mohu potvrdit, že tento článek je stoprocentně pravdivý. Každá kočka je prostě originál a dokáže majitelům připravovat nečekané situace. Specialitou Čerta je každodenní buzení mezi třetí a pátou hodinou ráno, kdy chce jídlo. Pokud by je nedostal, skočí k poličce, odkud cíleně packou začne vyhazovat věci na zem, dokud jídlo nepřijde. Má-li pocit, že dostal jídla málo, útok na poličku zopakuje. S druhým kocourem Míšou soupeří o prostor v bytě, když chci jejich rvačku ukončit, kousne mě do nohy. Chodí po bytě a hlasitě dává najevo, že byt je především jeho. Přes den hodně spí. Rady: večer zaměstnat, hrát si s ním, vyběhat... se míjejí účinkem - když nemá právě na hraní náladu, nic s ním nehne. Jediné štěstí pro mne je, že jsou kocouři čistotní. Veterinář je odborník na zdravotní stav, ale na Čertovo chování jsem dosud rady nedostala. Snad by pomohla paní Klára, avšak kocourům je asi patnáct a devatenáct roků, takže hledat radu v TV pořadu už v současnosti není reálné.

Mame take kocicku z utulku, byla soucast dedictvi, ale toho nechteneho. Rok si drzela od nas odstup, nechali jsme ji cas, aby si zvykla, dnes dava najevo jak moc stoji o nase pohlazeni. Je ticha, nenarocna jen se chce tulit.