Já se zaběhnul ...

Dojemný příběh se šťastným koncem. A tak to má být!

Hezké povídání o Rexíkovi a věřila jsem od začátku, že to dobře dopadne. Hlavně, že se dostal do rukou hodných lidí a mohl se vrátit domů.

Nejhorší byly ty představy. Přejede ho auto, napadne jiný pes, chytne ho nějaký zloduch ... atd. Jméno má náš pes, ač vzrůstu malého, po televizním Komisaři Rexovi. Vnoučata chtěla Rexe.

Elen, bylo to napínavé a bála jsem se, jak to dopadne. Rexík je doma a to je fajn.

Dovedu si představit, co jste prožívali. Mně před léty jednou na chalupě zmizela kočka Naďa, kterou jsme někdy pouštěli na dvůr, aby se proběhla. Tehdy jsme všechno prohlédávali, volali, až ji kamarád objevil venku za plotem. Trvalo to snad jen půl hodiny, ale ty nervy! (Po cestě za plotem jezdí dost aut). Od té doby jsem už kočku volně nepouštěla.

Docela jsem se bála, že se nenajdete, jsem ráda za šťastný konec! Hezky se to četlo.

Elen díky, také mě to dojalo. Vzpomněla jsem si na moji Mišulku, jednou nebyla celou noc, ale ráno seděla u dveří. Ta radost a úleva... ♥

Byla jsem napnutá jak struna!!!

To je hrozné, když se ztratí naše milé zvířátko. Vy jste měla štěstí, že jste ho našla. Mně se ztratil na 14 dní kocour- nikdy se netoulal tak dlouho - a pak mi přišel domů jen umřít, někdo ho otrávil. Je to už řada let, ale stále nemohu pochopit , jak mohou být někteří lidi tak krutí.

Taky jsem si myslela, že je Rex velké plemeno psa, asi díky tomu kdysi oblíbenému seriálu Komisař Rex. Myslím, že to "zaběhnutí" jste si zažili všichni a že i Rex si z toho vzal poučení.