FOTO: autorka

Setkání, setkání všechny smutky zahání

12. 1. 2018

Můj příběh

Autor: Dana Kolářová

Hodnocení:

(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Balúchová 12.1.2018 17:27

Je pravda,že s vámi mne všechen smutek přešel.

Lidmila Nejedlá 12.1.2018 17:21

Danuško, díky za připomenutí.

Zuzana Pivcová 12.1.2018 17:01

Klasická Dana - málo slovy řekne vše. Je to umění.

Hana Rypáčková 12.1.2018 16:53

Stručně a výstižně.

Jitka Hašková 12.1.2018 16:46

Děkuji, krásná reportáž. Každý/á fotograf/ka má sem tam něco jiného. pořád je na co koukat.

Jarmila Komberec Jakubcová 12.1.2018 15:37

Setkání se fakt povedlo. Těším se na další. Dík za hezké připomenutí.

Blanka Macháčková 12.1.2018 14:57

Jsem ráda, že jsem u toho mohla být.

Marie Seitlová 12.1.2018 14:46

Danuš, odbornice na 50 slov, krásně jsi to napsala. I když jsi slova musela zdvojnásobit. To proto, že tam bylo opravdu super.

Hana Práglová 12.1.2018 14:20

Opravdu bylo moc přijemnė.Ještė jednou všem za setkání dėkuji!!

Danuše Onderková 12.1.2018 14:14

Opravdu to setkání všechny smutky zahnalo... Koukám, koukám a nestačím se divit. I ty špióne jeden, ani jsem tě nepostřehla. že to fotíš :-) . Tak aspoň někdo to viděl jako originál.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá