Medvídci našeho dětství

Jen pište, Naděždo, hezky se čtete. Je to divné, ale já si žádného medvěda z dětství nedokážu vybavit.

Zdravím a upřímně děkuji všem za "medvědí" nadílku hvězdiček!!! Hodně mě překvapilo i hodnocení od mužů, je to moc milé, díky všem. Večery jsou ještě pořád strašně dlouhé a když mě budou bolet prsty od háčkování, tak sednu k písíčku a něco pěkného zase napíšu. Přeji všem štěstí při dnešních volbách.

Vzpomněla jsem si samozřejmě na medvědici Kateřinu (jen Zuzka mě svou vzpomínkou předešla), myslím, že jsem ji měla i o trochu raději než mrkací pannu a měla jsem velikou radost, že šaty panenky padly velikostí i medvědici.

V mém dětství žádný plyšový medvídek nebyl. Ale spousta plaváčků za korunu (asi stejný model jako u Alenky V.) A taky panenky za tři koruny. Teď mám jednoho medvídka vlastního a několik, co tu zbyly po vnoučatech.

Já jsem byla medvědí máma a v kočárku jsem vozila místo panenky medvěda.Můj poslední méďa je od Milana v padesáti.

Pokud si pamatuju, a moc toho není, tak jsem nikdy nic plyšového nedostala. Prostě hračky se u nás moc nenosily. Naďo, jste dobrá, že si takové detaily pamatujete.

Přesně takového míšu vycpaného pilinami jsem měla a také bručel. Všude jsem ho sebou vláčela. Moje sestra byla o 3 roky starší a mého medvěda nesnášela.V létě jsme měli na zahrádce vaničku , kde jsme se cákaly . Setra mi řekla , že jsem sobecká ,když míša se jenom dívá a já se koupu.Tak mi ho pomohla do vany nacpat. To zděšení, když voda mizela a můj míša nešel vytáhnout. Moc jsem se pro něho naplakala . Maminka ho sice vytáhla a pověsila na zahradě na šňůru aby se vysušil. Už nikdy nebručel . Stejně jsem ho měla ráda i když už byl ošklivý , jak tvrdila moje sestra.

Myslím, že jako dítě jsem medvídky neměla. Jednoho velkého měli známí, k nimž jsme jezdili o prázdninách. Do autobusu bych s ním klidně nastoupila, pokud bychom se oba vešli. (Když mi bylo asi třicet, přál si můj tehdejší přítel jet autobusem s nafouknutou takovou velkou červenou krávou. Nerada, ale svolila jsem. Budili jsme pak všeobecné veselí a bylo to fajn.) Doma mám (nejen) plyšové ježečky.

Bohužel jsem v dětství méďu neměla, brala bych i docela malého, tak jak byly miniaturní i moji plaváčci za korunu. Tak jsem si to vynahradila později skrze své děti a ještě později jsem si pár muchlovacích medvídků koupila sama. Někteří se bohužel neosvědčili, tak museli do pračky a z domu. Takový menší medvědí ansábl na lapání prachu ale stále mám. Vnučky již vyrostly, tak bude na řadě Kubíček, aby je občas vyprášil.

To já bych se jet autobusem s medvídkem i medvědem rozhodně nestyděl a vychutnával bych si obdivné pohledy nejen dětí.