Foto: autorka

Věřte - nevěřte, ale hlavně buďte opatrní!

6. 1. 2018

Můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libor Farský 6.1.2018 18:12

Výborně, Dorotky.

Libor Farský 6.1.2018 18:03

Zuzko, buď také opatrná a pro jistotu příště vyrážej na náročné cesty ve dvojici s někým. Já bych to dokonce považoval za příjemnější - tu možnost sdílet zážitky.

Naděžda Špásová 6.1.2018 15:41

Zuzko. to byla odvaha, vydat se sama někam, kde to neznám. To bych určitě neriskovala. Je jisté, že nad tebou někdo tu ochrannou ruku držel a to je dobře. Hlavní je, se z toho poučit. I když u tebe fakt nevím, ta koloběžka v Doksech mě pobavila. Tak moc neriskuj, ať se třeba sejdeme v Plzni.

Blanka Macháčková 6.1.2018 14:14

Věřím. I takové věci se stávají. Nejdůležitější je ale ta poslední věta v článku. Je dobré nám to všem připomenout.

Eva Balúchová 6.1.2018 12:05

Pěkně jsi článek nazvala Věřte-nevěřte! Já věřím.Že existuje nějaká vyšší moc jsem se vícekrát přesvětčila.Jenom nevím jestli by se mnou jela na moji vysněnou dovolenou.Takže uplatním i druhou část tvého nadpisu-ještě zvážím a budu opatrná.Díky za hezkou vzpomínku.

Hana Práglová 6.1.2018 11:22

Určité existuje néjaká nevysvétlená vyšší moc...

Lidmila Nejedlá 6.1.2018 11:16

Není dobré, chodit někam sám. Ale dělám to také. Jsou různé berličky, kterých se chytáme, ale když je nejhůř...

Jarmila Komberec Jakubcová 6.1.2018 10:45

Hezký článek, který mi připomněl moje časté putování. Naposledy jsem si na své "dno" sil sáhla v Západní Sahaře. Věřím, že mi pomohla moje Davidova hvězda, kterou nosím stále na krku.

Jitka Hašková 6.1.2018 10:43

Panna Maria ženám pomáhá, když se k ní obrátí o pomoc.

Danuše Onderková 6.1.2018 10:20

Zuzko, dá se říct jedno, i zázraky se dějí... Třeba nad tebou opravdu držel někdo ochrannou ruku. Moc pěkné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá