Jen pár střípků z bulharské Sofie

Jen pár střípků z bulharské Sofie

6. 9. 2012

Pro ty, kteří si chtějí přečíst turistický výčet nejznámějších pamětihodností bulharského hlavního města, mám hned zde radu: Nečtěte dál. Zadejte si přes google Sofii a seznamte se s ní pomocí wikipedie. Toto je opravdu jen několik postřehů z mé atypické cesty, která asi plně odpovídala názvu rubriky: MOJE cestování.

Když se mě od nynějška někdo zeptá, jestli jsem byla někdy v Sofii, popravdě řeknu, že fyzicky byla, ale moc jsem toho neviděla. Trochu to připomíná některé mé služební cesty letadlem s mezipřistáním v destinacích, z nichž vlastně vidím jen letiště. Takhle jsem v roce 1992 letěla do Austrálie. Ze Singapuru, kde jsem asi 5 hodin čekala na další letadlo, jsem při přistávání zahlédla okénkem přístav se stovkami bělostných rybářských člunů. A pak už jen, mimochodem velmi exoticky krásné, letiště.

Do Sofie mě poslal zaměstnavatel na výroční zasedání Mezinárodního archivního výboru, které se koná každoročně v rámci Světového kongresu vojenské historie. Kongresy a tudíž i zasedání výboru jsou pokaždé někde jinde. Je-li destinace dosažitelná a tím i cesta finančně únosná, jedu tam coby zástupkyně našeho Vojenského ústředního archivu. Vlastní kongres trvá vždy týden a jeho registrovaní účastníci mají za svůj registrační poplatek vše v ceně. Jsou odvezeni z letiště do zajištěného hotelu se službami, účastní se večírků a výletů. Já jedu na schůzi výboru, která trvá půl dne, nemám zajištěno nic a vše si musím obstarat sama. Většinou se schůzí účastní téměř stejní lidé z různých zemí, zatímco ale ostatní teprve zahajují svůj týdenní pobyt na kongresu, já se po skončení schůze rozloučím a vracím se nejpozději druhý den ráno domů. Už jsem s tím docela populární, tak co, přijede letos Pivcová nebo nepřijede? Je to ale dřina!

Z Prahy létá do Sofie linka pouze některé dny v týdnu. Tam v sobotu a zpět v pondělí, na to jsem přímý let nesehnala. Tam jsem se tedy dostala přes Vídeň a zpátky přes Mnichov. Hotel Kempinski - Zografski, kde se vše konalo, takže jsem tam měla i ubytování, je od letiště hodně vzdálen. Je vzdálen i od centra. Byl to vlastně trojúhelník letiště - centrum - hotel. Vše daleko. V Sofii je v provozu jedna trasa metra, ale až na letiště zatím nevede, je ve výstavbě. Staví se ještě 2 další trasy. Dopravu obstarává autobus linky 84, který veze většinou turisty do centra. Je to ale 20 stanic. K "mému" hotelu ovšem tento autobus nejel. Na 19. stanici bylo nutno přestoupit na autobus č. 94 a pokračovat po pomyslném trojúhelníku až na Bulvár Černý vrch. Typická socialistická široká třída sovětského typu. Kolem stará i moderní zástavba, park s mohutnou sochou rudoarmějce osvoboditele a dětské prolézačky. Cesta po ní byla opravdu pořádně do kopce a obnášela asi kilometr chůze. Zpět na letiště už jsem rezignovala a jela taxíkem.

V Sofii bylo 25. - 26. srpna 35 stupňů. Ještě ve 20 hodin bylo 33. Zaměstnavatel mě vybavil evropskou měnou euro, zatímco v Bulharsku se platí leva. Byl víkend, banky byly zavřeny, recepční v hotelu zaměstnány registrací přijíždějících účastníků kongresu. Nezbylo než bloumat po hotelu a být vděčná za klimatizaci. Byla tam krásná japonská zahrada, protože hotel, mimochodem ještě z doby socialismu, projektovali Japonci. A z 11. patra hotelu, kde jsem bydlela, byl krásný pohled na část města a na pohoří Vitoša docela nedaleko. Hotel byl pětihvězdičkový, ale už v jeho bezprostřední blízkosti byly rozvaliny, polooplocené pozemky zarostlé travou a křovím a úzké nevzhledné uličky. Na druhé straně zase, směrem k bulváru, moderní prosklené firemní budovy v západním stylu.

Myslím, že Sofie není zdaleka evropská metropole. Je taková trochu venkovská. Nevím ale, jestli jí to je naškodu, možná naopak. Je to podle mě směs snahy "dohnat Evropu" a touhy ponechat si svou slovansko-balkánskou tvář, včetně družnosti a pohodlnosti. V obchodech je dovezené zboží, v televizi jsou západní reklamy. V hotelu a službách se personál snaží o angličtinu. Když jsem to ale na taxikáře zkusila se svou po letech až primitivní ruštinou, rozzářil se a zasypal mě spoustou informací o stagnaci až úpadku ekonomiky, nezaměstnanosti, likvidaci venkova, bohatých ruských turistech, izraelských podnikatelích.

Sofijské letiště je malé a v terminálu 2 není při čekání na odbavení téměř kam jít. Snad bude mít někdo jiný v budoucnu větší štěstí! Ale je to zážitek a na Bulharsko se nezlobím. Ostatně, dovezla jsem si krásné mýdlo a olej s typickou růžovou vůní.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Práglová
Zuzko,dlouho jsem se těšila na nějaký Tvůj příspěvek.Zase jsi nezklamala.Díky.V Sofii jsem byla někdy snad před 30 i více lety.Vzbudila jsi ve mně krásné vzpomínky.A ty Tvé si v paměti asi zanecháš už na pořád.Nebo se pletu????

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.