Cestou do práce

A ještě k tomu o svátcích ta červenobílá strašidla, dříve dědové mrázové a dnes santové na každém kroku.Musíme se vždy přizpůsobovat? Povídala hsem si s vnoučkem o tom.A jak vypadá ježíšek? No , nejdříve děťátko a pak dospěje a je tajemný, neviditelný, jen hřeje u srdce. Nen v červeném kabátě, aby ho všichni viděli... Vid ho v obchodech, kde kupuje dárky, usoudil vnouček.I ty prodavačky maj

Mně je spíše nepříjemná ruština na každém kroku a ruské bábušky, vojenské čepice s rudými hvězdami atd.

Dnes jsem tudy shodou okolností prošla - denně bych tuto cestu absolvovat nechtěla. Procházet davy cizinců a neslyšet snad jediné české slovo. Navíc pospíchat do práce by bylo, alespoň dnes, neproveditelné.

Výborně, Zuzko. Škoda, že podobně nesmýšlejí na magistrátu a nenavrhnou českou úpravu lidem, kteří přicházejí živnost s obchodem přihlásit.

Ano. Já jsem pracoval v centru v Celetné ulici. A teď když tou krásnou ulicí procházím žasnu. Jsme malý a šikovný národ, ale ta angličtina mi leze na nervy. Helena Votíková má pravdu.A cizinci jsou jako malé děti. Bloumají s mapami a vrtí hlavou. A úžasní jsou Japonci. Ti se snaží seč můžou a když se naučí slůvko česky radují se jako kdyby vyhráli minimálně zlatou medaili.

Moc pěkné Zuzko, a chápu o čem píšeš. Když jsem dříve zajela do Havířova nebo Čekého Těšína či Třince (je to už víc než 30 let), tak už tenkrát mně vadily názvy obchodů ba i měst nejprve polsky a potom česky. Do konce i kolegyně, které tam bydlely, mluvily takovou polsko-českou řečí. Vždy jsem se ptala proč? Vždyť jsme Československá republika, dnes Česká republika. V Polsku také nemají české názvy a to ani těsně za hranicemi. Praha je hlavní město a tak chodit v naší zemi kolem obchodů s anglickými názvy, by mně také vadilo. Jestli se takový způsobem dostáváme do paměti světa, je to ostuda.

Tou svou "vstřícností" se připravujeme o autentičnost, ale zase jsme více "světoví". Područí je nám zřejmě mnohem bližší než svoboda, ze které se mnozí pro mě zcela nepochopitelně tak radují. Praha se mi líbí nejvíc ve čtyři hodiny ráno. Jakmile se stane Babylonem, prchám. Musím být obzvláště naladěná, aby se mi líbil ten cvrkot, co propukne kolem deváté. Ať se vám všem dobře pracuje na tom českém Staromáku. :-)

Zuzko, to máš pravdu. Potkala jsem se již s několika cizinci, kteří měli naopak zájem vědět, jak se věci řeknou česky. A myslím, že by tím návštěvnost matičky Prahy nijak neutrpěla, kdyby byly nápisy v češtině. Ale to bychom taky mohly hovořit o suvenýrech, ty mnohdy taky nemají s Českem co společného. Na advent jsme byli v Budapešti a tady je vše v první řadě v maďarštině. Taky jsme si museli dohledat a domyslet a cizinců tu bylo hafo. Samozřejmě mluví anglicky, ale nikomu to nepodsouvají.