Pes jako dítě. Fenomén této doby

S článkem nesouhlasím. Lidé nevyhnou jen proto, že mají rádi psy. Já mám fenku Meginku, kterou jsem si vzala z útulku rok poté, co jsem ztratila tragicky všechny z rodiny. Zrovna zítra s ní jdu na veterinu a mám obavy, aby nemusela na operaci... Ano, je to členka rodiny, stejně jako jí byla v minulosti i Baruška, kterou si vzala maminka v důchodu. S pejskem se toho prožijte mnoho s radostí, ale i s obavami, když mu něco je. Pes vás vždy přivítá s radostí, není náladový, jako mnozí lidé. Zároveň ale ji ponechávám její psí život tím, že děláme dlouhé procházky v přírodě a když jsem v práci, pomáhá mi sousedka Vlasta. Ona je už v důchodu a dělá ji přítomnost Meginky radost. V jediném máte pravdu, se psem se nemá jednat jako s člověkem, věšet na něj zbytečnosti, dávat mu botičky ap. Pes by měl vědět, že páníček je "vůdce smečky" a ponechat mu jeho psí instinkty. A že mladí si místo dětí pořizují psa? Je jiná doba, rodina se dnes běžně zakládá kolem 30let až. Lepší, než ve 20 s pozdějšími rozvody... Tam, kde je láska, přijde i dítě jistě. Jen je mi líto psů, kteří jsou zavřeni doma a neznají procházky v přírodě. A jsem zastáncem toho, aby si lidé brali psy z útulků a pomohli tak jim i sobě.