Senioři často neutáhnou drahé nájmy. Je stěhování řešením?

Kamarádka to vyřešila před pár lety. Spočítala si plus a mínus bydlení ve velkém bytě(90m2) a šla do o polovinu menšho. A teď je víc než ráda. Ale chce skutečně odvahu. Radikální řez. My s manželem bydlíme ve 49m2 a vím o čem mluvím . Dříve to bylo cca 90m2. Hurá méně uklízení a skladování zbytečností.

Zažila jsem stěhování trojsměnou začátkem roku 1993. Předcházelo mu několikaměsíční přemlouvání asi 74leté paní, aby se přestěhovala do menšího. Bydlela v Mělníku v domě, který zdědil pán z Prahy a ten jí slušně nabídl malobyt v Praze. Ovšem ona do Prahy nechtěla. Tak jsem vstoupila do hry já, která jsem do Prahy naopak z Mělníka chtěla. Měla jsem tam báječnou dvougarsonu. Paní se to ale zdálo malé. Žila v tom bytě o více místnostech jako nájemnice pomalu zadarmo přes 30 let a za vším cítila podvod a nechtěla přijmout, že se doba trochu změnila. Podotýkám, že ten Pražák byl velmi solidní. Nakonec jsme ji včetně jejího syna z Neratovic nějak přesvědčili, ale ráda nebyla. Tak šla nespokojená do mé prostorné dvougarsony s komorou a velkou předsíní, zatímco já do 29, 5 čtverečních metrů se vším do Prahy na Chodov, kde jsem dodnes. Myslím tedy, že někdy je problém v tom, že ve vyšším věku lidé nemají sílu ani chuť se ještě někam stěhovat. Ne nadarmo se říká, že zvyk je železná košile.

Pani Parisova, Vas pribeh je smutnym vysledkem demokraticke legislativy a neni ojedinely.

Tady se s oblibou pouziva vyraz ,, asi jsem z jineho sveta,, a to plati i u mne. Nestratila jsem soudnost tim, ze dnes jeste muzu skakat pres kaluze, nespolehala jsem, ze bydleni za mne nekdo vyresi ani v minulosti ani v nedavne dobe. Jsem ve veku kdy musim pocitat se vsim, predvidat, porovnavat lidi meho veku jak se v podobnych situacich rozhoduji a najit nejvhodnejsi reseni pro dalsi zivot i za cenu zmeny prostredi, necekat na zazrak, zadny se nestane.

Ono je jednoduché říct-pronajmout jeden pokoj - ale každý nemá sílu se stále ohlížet na to, jestli je volný záchod, koupelna, jestli po sobě nájemce umyl nádobí a navíc ošetřit to administrativně - vystavit smlouvu, platit daně, podat daňové přiznání. Nevím, jak to s tím je, ale co čtu, tak si myslím, že to tak jednoduché / pokud to nebude blízká kamarádka nebo někdo z rodiny/ není. Myslím, že tam je víc negativů než kladů.

Ano,je to tolik smutné....Beru to podle sebe.Do roku 89,jsme bydleli ve dvoupokojovém bytě na Vyšehradě,který jsme vyměnili v roce 1977,s doplatkem 10000Kč,za luxusně zrenovovanou garsonku na Praze 9.Po roce 1989,nám začali znepříjemňovat život Italové,kteří si koupili snad celý Vyšehrad.(Ponte Carlo).Nejdříve,když zemřely původn nájemnice(věk kolem 70-90let),nastěhovali občany nepřizpůsobivé,skoro všechny snědé pleti.Ale i s těmi jsme v rámci možností,vycházeli slušně,protože jsme byli důchodci,od kterých si nemohli nic půjčit.Tak po asi dvou (letech,nevím přesně),prodali dům někomu ze Strakonic.adresu víme.No ,a pak začal kolotoč! Přestavování v domě,vypínání všech energií,odstranění našeho satelitního talíře apod.Když jsme se ozvali,nikdy jsme majitele nezastihli.Dnes bydlíme u velmi milých domácích ,odkud se budeme stěhovat do útulku,či do hrobu.Jsme rádi,že nejsme mladí a že náš syn nemá děti,i když je to trochu smutné.Přejeme všem hodně zdraví a štěstí.Helena a Mirek

Další možností je stavebně řešit. Třetí pokoj připojit k vedlejšímu bytu, kterým by třeba přišel vhod. Každopádně je to na městských úřadech, jak pomoci - mladí s dětmi se tlačí v jedno a dvoupokojákách a samotní jedinci trčí v tří a více pokojových bytech. Já být v radě města, tak zřídím službu-najít vhodný menší bezbarierový byt v domě s výtahem, sbalit, přestěhovat, vyřídit formality.

Ano pronájem jedné místnosti je rozhodně lepší než stěhování. Třeba kamarádce z okolí co je na tom stejně.Starý strom je skutečně těžké přesadit.

Pravdivý a smutný článek. Proč naši starostové ve městech neřeší problém bytů? Vždyť budou jednou také staří ,ale oni mají výhodu, že už si nahrabali dost a jich se to netýká. Chyba ,velká chyba.Ve stáří každý pozná co je to být bezmocný a nepotřebný, Nikomu to nepřeji .

Dovedu se do této situace vcítit a rád bych takové seniorce poradil. Jeden čas jsem při zaměstnání ve škole provozoval i realitní kancelář a, pokud jsem byl osloven, snažil se o co nejlepší řešení. Je to ovšem velmi individuální záležitost. Rád bych upozornil, že zde na hlavní stránce portálu i60 je v hlavičce i PORADNA, snad by nebylo od věci zkusit poradnu sociální, případně i právní.