Babička vzpomíná

Vdávala jsem se před 40 lety, kdyby nám farář neodemkl prázdný byt na faře asi jsme ještě bydleli v drážní nocležně, pěstovala jsem si ovoce a zeleninu protože v obchodech toho moc nebylo, šila a pletla jsem na děti protože to málo, co se dalo sehnat, bylo - alespoň pro mě - dost drahé, nenakupovala jsem, ale sháněla, s platem jsme vyjít museli, protože žádný bohatý příbuzný se nekonal, rekreovat jsme se chodili do lesa a sbírali borůvky a houby, moje děti si žijí podstatně pohodlněji a do našich starých časů by se vracet určitě nechtěly. Po revoluci jsem uvěřila v Boha, v církvi mám úžasnou velkou rodinu, také možnosti pomáhat. V květnu jsem asistovala u postižených dětí na rekondičním pobytu a příští týden pomohu šít textilní hračky pro akci pro děti. Z důchodu mohu podporovat vnoučata, křesťanské organizace a ještě mi zbude. Takže ani já bych se do starých časů vrátit nechtěla.

Jejda, jeden archivní! Asi jsem bydlela tam, kde Petrova babička. Jen na ten vysněný pajdák mne nevzali a z VŠB jsem utekla, ale oběd v menze za 5,60 a večeři za 2,80 si pamatuju. Nástupní plat ve spořitelně v r.1974 jsem měla 900. Svatební cesta-rekreace ROH Zvíkovské podhradí týden za 140 pro oba. Stovku jsme platili za jeden pokoj v domku v podnájmu. Když jsme dostali městský byt, nájem sakum pikum i s rozhlasem po drátě a novinami asi 300. Z novomanželské půjčky jsem zařídila celý byt-5000 ložnice, 6000 sedačka, 7000 obývací stěna, 1000 lednice, 1000 obyč.pračka, 1000 vysavač, 250 mixér, 250 sada hrnců...Sunar 10, dětské botičky 10-20, den v jeslích 8Kčs - ale muselo se odpracovat 50 hodin na Akci Z-stavba samoobsluhy. Atd atd - ale záleží na úhlu pohledu :-)

V roce 1967 jsem byla hodně aktivní, moc psala do novin a to pochopitelně i v roce 1968. Pro svoje odvážné články jsem byla po srpnu 1968 předvolána před komisi a málem byla ihned zavřená /podotýkám, že jsem nebyla členkou KSČ/. Od vězení mne podle vyjádření jiných zachránilo jen moje mládí... V r. 1989 jsem zase byla nadšená, moc psala, těšila se politické změně. A tehdy mi můj tatínek řekl - žádný režim nikdy nebyl spravedlivý a ani nebude... Nevěřila jsem mu, věřila jsem víc sama sobě a nadcházející změně... A teď v roce 2017 když spravedlivě srovnávám minulou dobu s dnešní - tak musím říct - kladů bylo v minulosti víc než v dnešní době. V naší zemi panoval řád, zemědělství bylo na vysoké úrovni, tak jako průmysl. Bylo plánované hospodářství, v zemědělství se dodržovaly osevní postupy, chovy dobytka byly na úrovni, výborně fungovaly cukrovary i celá průmyslová výroba. Ze západu se do našich JZD jezdili dívat, obdivovat a snad i učit. Mnoho lidí tehdy na vesnicích mělo zaměstnání v zemědělství, nemuseli dojíždět mnoho kilometrů za prací - silnice nebyly přetížené jak kamiony tak osobními auty, v kterých jezdí většinou jen jeden člověk... A dnes - na mnoha místech polozbořené kravíny, vepříny, rozpadlé drůbežárny. V minulosti jsme byli soběstační ve všech odvětvích. Dnes se téměř všechny potraviny dováží chemicky upravené. Že nebyly banány a mandarinky mnohým nevadilo, měli své třešně, jablíčky, hrušky i švestky - hodně se ovoce zavařovalo a sušilo. Nebyly supermarkety ani hypermarkety, ale obchůdky v každé vesničce, kde se lidé i setkávali. Nepotřebovali žádné Kluby seniorů nebo Senior..., ani cyklostezky nebo cyklochodníky ohrožující chodce... Ovšem kdybychom neměli demokracii, tak bych to ani já zase nemohla tak napsat...

Nebyla jsem v minule dobe nespokojena, nebylo proc, vdala jsem se z lasky, nemela jsem kosmicke tehotenstvi, porodila jsem zdrave deti. Kdyz mamce vykoupili dum, aby tam postavili velke sidliste tak nas podelila vsechny sourozence castkou 25 000,- Kc a to byl zaklad pro nase staveni svepomoci, zbytek jistila pujcka, kterou jsme splaceli. Meli jsme velkou zahradu a tak jsem napestovala ovoce i zeleninu, vsechno zavarovala, pozdeji cpala mrazak do prasknuti,chovala jsem kraliky, drubez, byla jsem zrucna v pleteni i siti a mym pomocnikem byla Burda, Prakticka zena a tak jsem chodila oblecena podle posledni mody, nikdo si nevsiml, ze latku na saty jsem koupila ve vyprodeji. Obcas jsme sli do kina, listky do divadla jsme meli od ROH zdarma, na rodinnou dovolenou jsme jeli jen jednou o jarnich prazdninach. V lete bylo tolik prace na zahrade, ze jsem na dovolenou nemela ani pomysleni a v zime kdyz vsechno zapadlo snehem, nebyla videt zadna nedodelana prace tak jsem mela pocit, ze mam porad dovolenou, ani ve snu mne nenapadlo, ze bych mela nekomu zavidet, ze se v lete smazi u vody zatim co ja travim cas kolem zeleniny a kvetin, byl to muj konicek. V mladi jsem hodne cetla, hlavne cestopisy, historii a sladke romany jsem nemela v oblibe, pozdeji to vystridala rodina a zahrada. Soucasna doba prinesla i dost sklamani, vsude je hodne nasili, vrazdy, bezohlednost, bezcitnost, zpretrhani nekdejsich pratelskych vztahu at uz z duvodu, ze spolecensky povysili nebo je dostihla nezamestnanost, ale zit se musi a zivot jde dal.

Napíši to bez jakýchkoliv argumentů,. Možná že jsem se narodila jako dítě štěstěny, já jsem v té zmiňované době žila spokojeněji. Asi jsem měla malé požadavky a ani jsem neměla zdání o níže uvedených křivdách. Snad mi chyběl ten t.zv: " rozhled" Je to můj názor, nebudu jej případně obhajovat. Zkrátka život v dnešní době mne trochu děsí...

Podniky na tom byly jistě lépe, byly samozřejmě podnikové byty, ale situace ve školství? Školská správa měla, jak mi sdělili, tři byty na pětiletku, Takže jsem samozřejmě nebyla z těch, kdo by je dostali. Bydlela jsem proto stále na ubytovně a pak díky starší kolegyni si mě vzala vdova po primáři jako nájemnici k sobě do domu. Byl to ovšem byt 4. kategorie bez vody a topení, ukrutná zima. Ovšem tím okamžikem spadla klec a už jsem žádný jiný byt nemohla očekávat. Má kolegyně, dcera funkcionáře, jakmile se vdala, hned dostala dvougarsoniéru, ačkoliv muž byl v Praze a děti ještě vůbec neměli. Jen, aby už nemusela bydlet ve velkém bytě s rodiči. To, co tu píšeme, nemá myslím s dnešním konzumem tolik společného.

V konzumu jsme to dotáhli vysoko,ale ještě by to chtělo vylepšit mezilidské vztahy.

Ano,jak komu a jak kde..Na vysokou mi škola neodeslala přihlášku protože jsem byla z neúplné rodiny.Na snubní prstýnky jsme museli míst potvrzeni z národního výboru,že budeme mít svatbu.A mūj 1.plat byl 890kč hrubého.Za garzonku jsem platila nájem 314kč.O kozačkách za 1000kč se mi mohlo jen zdát...Ale máme nač vzpomínat...

Je to příliš idylické. Ne všichni měli štěstí bydlet ve státním bytě. Jako dítě jsem stála ve frontách na maso, aby mohla maminka připravit jídlo pro zedníky. Nebyly telefony, byl velký problém přivolat lékařskou pomoc. Už raději končím.

Mám tolik odlišných zážitků! Ale nějak se mi nechce na ně vzpomínat.