Nový rok bez předsevzetí. Jsou na nic

Novoroční předsevzetí si každoročně dávám, a vždy se těším, jak ho zase brzy poruším.

Předsevzetí si dávám každý rok a každý rok ho nedodržuji. Třeba se jednou zadaří. :-)

Myslím že konec roku je dobrou příležitostí k bilancování a utřídění si cílů kterých chci v následujícím roce dosáhnout. Jestli budu mít sílu k jejich dosažení záleží jen na mě a ne na konci jednoho období.

Letošní rok udělam výjimku a omezím aktivity zde na portálu. Článek pana Čepelky mi otevřel oči. Pochopila jsem ze se ze mne stává závislák. Denně jsem i několik minut trávila hledáním a ctenim clanku i prohlídku fotek či kvizu. Čas budu raději ve věnovat užitečné činnosti. Děkuji proto autorovi zmíněného článku a přeji mu do Nového roku vice tak skvělých příspěvků.

Nikdy jsem si žádná předsevzetí nedávala, ale letos jsem tak učinila s radostí. Je mi naprosto jedno, co si o tom myslí jakákoliv kapacita, ale začnu zase cvičit, protože mám chuť to udělat. V létě bude dost tělesných aktivit a horko, takže nevidím důvod přetěžovat organizmus jakýmkoliv cvičením. Teď se po ránu s radostí rozhýbám nejen s Tibeťany, ale i se svým partnerem. Je to úžasná zábava sledovat, jak dostává zlenivělé tělo zabrat. Špeku sice moc neubude, ale tělo bude pružnější. A o to jde. :-)

Naprosto souhlasím. Kdo se nevyznačuje mimořádně pevnou vůlí, asi by si neměl novoroční předsevzetí dávat. Když je nedodrží, následují zbytečné výčitky. Zamlada jsem takhle „selhala“ asi třikrát. Kouřit jsem přestala v srpnu, když jsem k tomu dospěla po několikaměsíční psychické přípravě. Také proces hubnutí jsem zahájila po odchodu ze zaměstnání pozvolně, bez stanovení data. A že bych začala cvičit, to mi opravdu nehrozí.