Také máte občas potřebu pomoci dobrou radou, třeba z oblasti, ve které máte letité zkušenosti ?
Zhluboka se nadechněte, počítejte do deseti, - a mlčte. Na několika názorných příkladech vám vysvětlím, s jakými reakcemi se můžete setkat.
Příklad první : Jedete po silnici a pomáháte sledovat řidiči provoz. Rozvine se tato diskuze :
„ Zpomal, jsi na vedlejší, on má přednost !“
„ Jsem na hlavní ! „
„ Brzdi, on má přednost !! „
Bum, prásk, střepy, policajti, v horším případě záchranka. Připomínat v takovém případě řidiči, že jste mu radili správně, bych považovala za poněkud nevhodné. Zvláště tehdy, kdy on přes jasné důkazy pořád tvrdí, že byl na hlavní.
Příklad druhý : V dobré víře se snažíte pomoci radou někomu, o kom víte, že se momentálně potýká s nějakým problémem, a zmíníte se, co konkrétního je potřeba změnit ( ať už je to systém, způsob myšlení, nebo konkrétní lidi.). Pokud očekáváte, že se objekt vaší nevyžádané pomoci zamyslí, vaše argumenty vyhodnotí a pak se dle svého rozhodnutí nějak zachová, velmi se mýlíte. Prvotní reakcí bude uražená ješitnost, protože on přece všechno dělá dobře a nemůže za to, že to zrovna nějak zaskřípalo. Dozvíte se i taková „moudra“, jako třeba, že nevidí důvod měnit něco, co už je zavedené a funguje. Argument, že když to skřípe, tak to asi optimálně nefunguje, raději ani nevyslovujte. Zdeněk Pohlreich by mohl vyprávět.
Příklad třeti : Narazíte na jiného radila, který jediný má patent na to, aby určoval, co a jak je správné, co má jak být. Vaši dobře míněnou radu považuje za útok na svoji osobu. Neváhá na vás vylít kýbl špíny, označit vás urážlivými, hanlivými slovy, hodnotit vaši snahu jako zbytečnou, ubohou, nefér, a vlastně máte štěstí, že se nenacházíte v minulém režimu. To by z vás udělal rovnou rozvraceče a přisluhovače amerických imperialistů. :))
Uvádět další příklady by bylo zbytečné. Poučení z nich plyne jenom jedno – Neraď, nejsi-li tázán.
Počkej, až bude tvoje rada drahá.