Foto: archiv autorky

Akční senior: Vzpomínka na tatínka

12. 12. 2017

Můj příběh Soutěž - Akční senioři

Autor: Danuše Onderková

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Danuše Onderková 14.12.2017 09:56

Děkuji všem, opravdu jsem letos nějak jinak začala vzpomínat. Možná i proto, že nebudeme poprvé vzpomínat s maminkou. A kutilství jsem opravdu zdědila po něm. Když mi něco pochválil tatínek, věděla jsem, že je spokojený a práce mne o víc potěšila.

Marie Seitlová 14.12.2017 08:32

Danuš, je to moc pěkná vzpomínka na tatínka.

Eva Mužíková 13.12.2017 19:33

Milé zavzpomínání.

Libor Farský 13.12.2017 12:15

Hezoučké ...

Lidmila Nejedlá 12.12.2017 23:00

Jsi aktivní a šikovná po něm, viď Danko!

Helenka Vambleki 12.12.2017 14:42

Krásné vzpomínky. A jak koukám, u tebe je matka na 100% jistá :-) :-) :-)

Elena Valeriánová 12.12.2017 12:04

Danko, moc hezky vzpomínáš a nám jsi krásně popsala svého tatínka. Jsi neuvěřitelně p podobná mamince. Uchovej si tyto krásné vzpomínky, dekuji.

Zuzana Pivcová 12.12.2017 10:25

Moc hezká vzpomínka, Danko. Připadá mi, že dřív byli mnozí lidé dost aktivní a nedělali z toho žádnou vědu. Zkrátka byli pracovití, práce je bavila a byla i jejich koníčkem. Samozřejmě, že ne každý byl takový pracovní nadšenec jako Tvůj tatínek! :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá