Návrat k tradicím aneb „staré časy“ nám mají pořád co říci

Dobrý nápad, všechno takhle pěkně v kostce připomenout. Člověk mnohdy něco z tradice dodržuje, a už vlastně ani nezná prapůvod toho všeho. Díky.

Moje matka zase tvrdila že na Štědrý den nesmí viset vyprané prádlo. A dodnes to já osobně dodržuji. A co takové vstávání od štědrovečerního stolu? A nebo dávala na stůl i talíř s fotkou zemřelého. Z toho jsem jako malá měla děsivé sny. Tak jí to otec prostě zakázal a byl klid. Ale vždy jsme měli prostřený stůl s lichým počtem talířů.

Také se mi toto "osvěžení paměti" moc líbí a děkuji. V naší rodině se ještě některé zvyky dodržovaly a já si určitě i letos nějakou barborku opatřím z vlastní zahrady.

Každý rok jsme chodili na Barborky. Letos jsem se rozhodla, že nikde nic řezat nebudu. A ejhle! Cestou jsme dnes dopoledne narazili blízko našeho domu na zlomenou větev sakury. Už ji máme ve váze. Jsem zvědavá, jestli vykvete, když k nám sama "přišla".

Snažím se být starosvětská babička o Adventu a Vánocích...Jelikož vnučky působily ve folklorním souboru, postavičky znám..Moc hezké připomenutí, Zuzko.

Z dětství si pamatuji , že moje babička nás vždy na štědrý den vzala na zahradu a tam jsme objímali stromy .Vždy říkala "příští rok ponesou ovoce a vám přinesou sílu do dalších dní". Pouštěli jsme v umyvadle s ořechů lodičky se svíčkou. Babičku jsem moc milovala.Byla to upřímná a skromná žena.

Zuzanko, děkuji za pomoc při zaplňování mých mezer ve vzdělání. Budu se tedy už těšit na nějakou Barborku. A Perchtu jsem znal jen jako Bílou paní na panství Rožmberků.