Foto: archiv autorky

Akční senior: Zase jsem šťastná na světě

4. 12. 2017

Můj příběh Soutěž - Akční senioři

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení:

(4.8 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libor Farský 8.12.2017 08:42

Výborně, Elenko. Srdečné pozdravy Olince ♥

Lenka Hudečková 6.12.2017 15:03

Elenko, tohle je moc smutný osud, ale paní Olinka žije, má rodinu, děti, vnoučata i kamarády..., tak jí přejme, aby ještě dlouho si mohla života užívat...Díky za hezký rozhovor... *****

Anna Čípová 5.12.2017 20:52

Elenko, bezva nápad udělat s paní Olinkou rozhovor. Dostala druhou šanci k životu a žije naplno. Fandím. Po přečtení tohoto příběhu jsem si vzpomněla na své známé, kteří boj s rakovinou už dobojovali.

Hana Rypáčková 5.12.2017 10:17

To je silný příběh .

Helenka Vambleki 5.12.2017 09:20

Eleno, to se ti opravdu povedlo. Jako vždy u takových článků-brečím tu jak želva. Taky znám několik žen s podobným osudem, bohužel, jedna už tu není. Taky vidím rozdíly, jak to která nese. Paní Olina to vyřešila velice dobře a je příkladem pro ostatní onkopacientky. Dávám sto hvězdiček.

Marie Seitlová 4.12.2017 19:49

Elen je to krásně napsaný životní příběh o Olince bojovnici. Přeji ji i Tobě jen krásné dny a zdraví.

Věra Ježková 4.12.2017 14:54

Elenko, děkuji za velice lidský a působivý příběh. Paní Olgu moc obdivuji. Na mamo vyšetření chodíme jistě každá s obavami – a pak ta úleva, když to dobře dopadne. Také jsem měla období, kdy mi hodně padaly vlasy (nemám žádnou hřívu) - asi ze stresu. Byl to strašný pocit. Přeji paní Olze hodně zdraví a sil.

Oldřich Čepelka 4.12.2017 14:36

Většinou smutný, ale pěkně napsaný příběh. Fakt je, že takových lidí je množství, sám některé znám, nesou svůj "osud" a nepřestávají být aktivní. To se mi moc líbí, když člověk zcela nezatrpkne.

Marie Ženatová 4.12.2017 14:28

Díky za velmi krásný životní příběh. Přeji moc a moc zdraví a dalšího neutuchajícího elánu...

Marie Doušová 4.12.2017 14:20

Smutný příběh ,ale s dobrým koncem a to je dobře. Přeji vám oběma moc zdraví a sil do dalšího života.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá