Nikdy bych nevěřila, že zážitkem roku 2017 pro mě bude starobní důchod. Vstávám, kdy chci, dělám, co chci a mám slušné kapesné (to není z mé hlavy). Střípky, které složily mozaiku tohoto prvního roku mého zaslouženého rentiérství, stojí za zmínku. Voní tak trochu exotikou, prvními známkami "stařecké" roztržitosti, částečně "mladickou" nerozvážností, svobodnou tvůrčí aktivitou, nejúžasnějšími kousky mých nejchytřejších vnoučat (jak jinak), samotou žádoucí i tou nechtěnou a v souvislosti s ní i objevem portálu i60.
Tento rok pro mě začal účelným čerpáním poctivě nastřádaných finančních prostředků. Veselým Silvestrem na Zanzibaru, v krásném rekreačním středisku pro Italy a Čechy. Lenošení bylo zpestřeno sportovními aktivitami a mezinárodním kláním. "Skvadra azura" versus "český rybníček". Coby vítězové jsme obdrželi několik lahví sektu, které se náramně hodily na novoroční přípitky. Byla totiž jedna půlnoc Zanzibarská a jedna,o dvě hodiny později, ta pravá, Česká. Po boku nových italských a masajských přátel jsem omládla a ukázala jim, jak česká holka umí o půlnoci oblečená skočit po hlavě do vody a strhnout davy. Já začala a pak už byl plný bazén silvestranů (nebo silvestrujících?).
Moje první stařecké zapomínání není ve své podstatě k smíchu, ale ve výsledku humorné je. Poprvé se mi při vaření podařilo scedit brambory do připraveného hrnce na polévku a hovězí vývar do dřezu. Další rošáda, která stojí za zmínku, je zapomínání věcí. Prosím o soustředění. Kamarádka si u mě nechala telefon. Vzala jsem svůj a volám jí, že její mobil je u mě. Vyzváním, vyzváním a ona to nebere. A to jí zrovna někdo volá! To ale byla dlouhá doba, než mi to došlo. Telefon jí chyběl, tak si k nám pro něj došla. Vyprávěla jsem jí historku s prozváněním, srdečně se zasmála a odešla. Z domu mi pak volá, co prý chci, že má ode mě nepřijatý hovor. Prostě - to nevymyslíš.
Moje mladická nerozvážnost souvisí s tvůrčí aktivitou. Začala jsem psát. Nejen o mých krásných ránech, ale také vzpomínková povídání pro poslední rozloučení. Vytvářím úvahy, které mě napadají při sklence vína, a publikuji je na vlastním blogu. Vědomí, že se dávám na pospas virtuálnímu světu a jako "svlečená" se odhaluji cizím lidem, ve mně vyvolávalo vnitřní boj. Soupeřil zdravý rozum s mladickým zápalem. Vyhrál zápal a díky tomu jsem objevila další bonus mého věku, portál i60. Už některé z vás znám. Představuji si vás a těším se, jestli mé intuice budou odpovídat skutečnosti. Soutěžím, čtu názory na mé příspěvky, "názoruji" ty vaše, toulám se po chatu, nahlížím (ne klíčovou dírkou, ale otevřenými dveřmi) a v případě, mám-li co říci, řeknu. Stali jste se mými téměř každodenními přáteli a pomáháte v té samotě nežádoucí.
Důchodový věk mi dopřává trávit více času se svými vnoučaty. A tak se dozvídám: babi, víš, že někteří zloději vypadají jako lidi? Víte to? Tak pozor na ně!
Je víc věcí, na které si musíme dávat pozor. Ale pokud máme přátele, kteří to s námi myslí dobře, nemáme se čeho bát. Proto vzhůru k novým zážitkům v roce 2018.