FOTO: autorka

Co se v mládí naučíš, v důchodu jako když najdeš

2. 12. 2017

Můj příběh

Autor: Dana Kolářová

Hodnocení:

(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Kolářová 3.12.2017 16:31

Děkuji, Eleno.

Dana Kolářová 3.12.2017 12:02

Jani, děkujeme za přání.

Zuzana Pivcová 2.12.2017 19:45

Báječná spolužačka. Díky, Dano. Lituji, že ta moje mimořádná spolužačka z VŠ a nejlepší kamarádka nechtěla být takto představena. Připadalo jí, že není ničím mimořádná.

Jana Šenbergerová 2.12.2017 14:45

Obdivuji každého, kdo něco umí a je v tom dobrý. Tak ať se vám, důchodky, daří spolu i každé zvlášť. Je vidět, že jste v mládí nezahálely.

Dana Kolářová 2.12.2017 13:00

Za obě děkuji za milá slova.

Blanka Macháčková 2.12.2017 12:59

Jsem ráda, že se soutěž "aktivní senior" rozběhla. Zprvu se zdálo, že jsme tu samí senioři lenoši. :-)

Marie Ženatová 2.12.2017 10:34

Díky za hezký článek i obrazy...

Naděžda Špásová 2.12.2017 10:29

Moc hezké obrazy. Paní Libuška je na turbopohon? Protože ty její aktivity bych nestíhala, i kdybych chtěla. Tak ať jí to ještě dlouho vydrží.

Marie Doušová 2.12.2017 10:05

Pěkná vzpomínka a krásný obraz , opravdu pro radost. Libuško malujte a tvořte .Daně děkuji za typ na výstavu a dobře napsaný článek.Dík!

Libor Farský 2.12.2017 09:14

Výborně, důchodko pohádková!

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá