Šetřím pro vnoučata. Chyba?

Myslím, že kupování si pozornosti od vnoučat se týká hlavně těch starých důchodkyň. Ty mladé si chtějí ještě co nevíce užít života, cestování atd. Ale pokud má babička 80 a víc, je nemocná, nemá žádné koníčky, upne se na děti, nebo vnoučata a to jsou ty případy o kterých se tady píše. Vnoučata nemám, ale synovi pomáhám pokud to neomezuje mě. A až budou vnoučata, stavební spoření určitě, ale zase jen do určité výše. A pokud to budu platit do své smrti, doufám, že tam bude mít na studium, nebo příspěvek na byt.

V minulém příspěvku mi asi zešílela klávesnice a bylo tam pár chyb. Omlouvám se.

Ale bohužel jsou takové babičky které by se nejraději pro svá vnoučata i zadlužily. Měla jsem kolegyni co dělala hodně let jen abý vnouček měl první poslední. Nevím sice proč ale dřít ještě v sedmdesáti letech jako mezek je už fakt přes čáru . A když jsme jí řekly svoje názory urazila se a my byly ty špatné . Prostě nepoučitelná. Sama na sobě škudlila ale vnouček byl pro ní modla.

Přesně jako Ivanka K.

Mám tři vnoučata ale žádné finančně nepodporuji. Mají svoje rodiče a nejstarší vnučka po studiích nastoupila do zaměstnání a ještě si přivydělává jako pokladní v supermarketu. Vždy byla velmi pracovitá. Malá Ažička chodí do 1. třídy a za každou jedničku dostává 10 Kč. Zatím jinou známku než jedna nedostala a malý 4letý Vojtíšek občas dostane třeba korunky, když je pouť. Protože nebývám na Vánoce doma, dávám snaše peníze aby dětem koupila dárky dle svého uvážení. Ona nejlépe ví co děti potřebují.

V době studií a za svobodna jsem párkrát zůstala bez peněz díky své lehkomyslnosti. Velice mi to prospělo a až vnoučata povyrostou, určitě je o tuto důležitou životní zkušenost nepřipravím! Dospělým dětem penězi přispěji, pokud to je na něco rozumného. Ale má děti hodné, peníze ze mne netahají.

Je mi jednašedesát, ale nejsem babička. :-) Svým dětem jsem v mezích možností dopřával. Vnoučata bohužel nemám. Ale jsem názoru, že vnoučatům se má "dopřávat" s rozumem. Tedy tak, aby se z toho nestalo pravidelné inkaso, ale aby z toho měly radost a těšily se. Ve svém věku už spíše hledím na to, abych si na stará kolena trochu užil života (i když ještě musím dva roky makat).

Upoutal mě název článku. Tak to ani náhodou. Ano, občas něco vnučka dostane a platíme jí s dcerou stavební spoření, ale to je všechno. Těch případů, kdy potomci citově vydírají své příbuzné bohužel přibývá. Někdy se neštítí ani fyzického napadení. Je to smutné.