Katastrofa zvaná povinné návštěvy
Ilustrační foto: ingimage.com

Katastrofa zvaná povinné návštěvy

2. 12. 2017

Loni jsme byli u babičky Milady, letos musíme k Julii. Jenže Milada bude naštvaná. Ovšem děti mají raději Miladu, u Julie jsou protivné. Co si počít? Jak to vyřešíme? Tak toto v různých obměnách zaznívá v mnoha rodinách.

Zejména ve vánočním období, které máme spojené s návštěvami příbuzných, vyvstává velký problém. Jak to všechno zorganizovat? Koho navštívit, koho pozvat, kdy a v jakých sestavách?

Padesátiletá Svatava se loni rozhodla zorganizovat takzvaně perfektní Vánoce. Na Štědrý večer uspořádala bohatou tabuli pro sebe, manžela a své dvě dcery. Další den naplánovala návštěvu tchána a tchyně, den následující návštěvu své matky. Drhlo to už u tchyně. „Tvářila se kysele a po půl hodině řekla, že Vánoce jsou o tom, aby spolu rodina byla na Štědrý večer. Došlo mi, že je naštvaná, že jsme je nepozvali a přišli jsme až druhý den. Atmosféru ještě pokazila mladší dcera, která celou návštěvu koukala do mobilu a pak po hodině prohlásila, že odchází, protože něco má. Následovaly řeči o špatné výchově. Tchán nemluvil, celou dobu si četl, pak si pustil televizi. Došlo mi, že je mu úplně jedno, jestli tam jsme či ne, protože on je v pohodě za každých okolností,“ vypráví Svatava.

Nevyvedla se ani návštěva další den. Její máma jí totiž vyčetla, že má radši tchyni než vlastní matku. „K ní jdeš dříve než ke mně, já jsem v tvém životě ta poslední. A vnučce už vůbec nestojím za to, aby přišla,“ prohlásila.

Svatava: „Normálně jsem si po návratu domů nalila dva panáky a byla jsem šťastná, že jsou Vánoce za mnou. Vzít si je všechny domů na Štědrý večer, neměla bych z těch svátků vůbec nic, jen nervy.“

Tato situace opravdu není výjimečná. Podobnou zažívá téměř osmdesátiletý Jindřich. „Protože jsem vdovec, rodina má pocit, že mě musí o Vánocích navštěvovat. Celý rok nic, ale o svátcích se tu střídají jak svatí na orloji. Takže musím vždy něco nachystat, což mě moc nebaví. Děti řvou, pouští si hlasitě hry na mobilech, se snachou si moc nemám co říct, na synovi vidím, že by byl raději někde na horách. Vánoční návštěvy se berou jako povinnost, ale nikdo se neptá, zda o ně stojím. Já bych byl radši sám u televize nebo si zajel na hory za kamarádem, který je taky sám. Jenže když jsem to synovi řekl, prohlásil, že to je nesmysl, že o Vánocích mám být s rodinou. Přitom na štědrovečerní večeři mě nepozvou, chodí zásadně až druhý den a sedí tady celé odpoledne,“ říká Jindřich se smíchem.

Ve většině lidí je zakotveno heslo: Na Vánoce nemá být nikdo sám. Zároveň si mnoho lidí mladého či středního věku chce dělat Štědrý večer v úzkém rodinném kruhu. Mladý pár chce být spolu sám, rodiny s dětmi si chtějí ten výjimečný den užít s dětmi. Přivézt či navštívit ten den babičku, dědu, osamělého starého strejdu či tetu, mnohdy přináší komplikace. Někdo musí být připraven je odvézt zpět, tudíž si nesmí dát ani skleničku. Nebo hostitelé přichystají místo k přespání, což je pro mnohé lidi vyššího věku nepohodlné a preferují nocování ve svém prostředí. Takže se vše řeší složitým organizováním návštěv, přesunů a Vánoce se pro mnohé mění ve stres.

„Je to povinné, řekla mi snacha, když mě loni pozvala na Vánoce,“ vypráví šestasedmdesátiletá Eva z Ostravy. Pokračuje takto: „Věděla jsem, že to bude průšvih, ale odmítnout nebylo zdvořilé. Pozvala i svou starší sestru, kterou já nesnáším, protože pracovala ve stejném podniku jako já a svedla manžela mé kamarádky. Ví, že to vím, takže mě taky nesnáší. Navíc můj syn dost pije a já se na to nemohu dívat. Takže jsem trávila Štědrý večer s ironickou nasupenou ženskou, opilým synem, snachou, která se urputně snažila dělat, že je atmosféra příjemná a s třemi vnuky, kteří celý večer koukali to tabletů a mobilů. Kdybych byla sama doma, bylo by mi líp. Jenže na Vánoce člověk nesmí být sám, tak nám to všichni vtloukají do hlavy. Letos jsem s díky pozvání odmítla. Takže mladí přijedou až příští den. No uvidíme, snad to bude příjemnější. Tedy, pokud se syn zase nenamaže.“

Je to těžké. Kdo není nikam pozván, propadá často o Vánocích pocitům, že na něj všichni kašlou, že zůstal na světě úplně sám. Kdo pozván je, je často rozčarován, že vše neprobíhá, jak si představoval a uvažuje nad tím, že být doma sám v klidu taky není marné. V mnoha rodinách probíhají Vánoce na etapy. Někdo má štědrovečerní oběd s babičkou a dědou a večeři pak tráví doma jen v páru či s dětmi. Některé rodiny drží zásadu, že se musí co nejvíce příbuzných sejít u štědrovečerní večeře, čím více, tím lépe. Někdo navštěvuje příbuzní zásadně až ve dnech po Štědrém večeru.

Přestože se často mluví a píše o tom, že právě o Vánocích starší osamělí lidí trpí pocity prázdnoty a zbytečnosti, pracovníci krizových linek, mají v tomto směru zajímavou zkušenost. Mnohem více než o Vánocích se jim senioři s pocity beznaděje svěřují až po Novém roce. „Telefonují samozřejmě i v období Vánoc, kdy hodně seniorů trpí samotou, ale hodně také na začátku roku. Protože to je doba, kdy my všichni začínáme plánovat, co všechno v dalším roce budeme dělat. Ale starý člověk se svoji perspektivou, která je krátkodobá, se do toho našeho plánování zkrátka nevejde,“ upozorňuje Jan Lorman, který vede sdružení Život 90 pomáhající seniorům v obtížných životních situacích.

„Samota se netýká jen seniorů, kteří nikoho nemají. Mnozí mají rodiny, vnoučata, ale to neznamená, že se necítí osamělí, protože mladé rodiny dnes často vedou životní styl, který je starším lidem velmi vzdálený,“ říká Tomáš Kunc ze společnosti Senior Safe, která provozuje telefonickou asistenční službu pro seniory. Právě o Vánocích se rozdílný životní styl a představy o tom, jak Vánoce trávit, hodně projevují a dobře míněná snaha navštěvovat se a družit nakonec končí mrzutostmi, únavou, ba i hádkami.

Existuje řešení? Ne. Snad jen může pomoct, když si člověk uvědomí, ve vyšším věku už pro něj nic není povinné. Takže ani vánoční návštěvy.

rodina
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František Komín
Stejně jako všude, i tady platí, že nic se nemá přehánět. Jedna návštěva někoho, s kým je nám dobře a kdo večer odejde - fajn. Moc návštěv a ještě z povinosti - zkažený den.
Jana Šenbergerová
Nejsem "srocovací" typ, takže z toho vyplývá i můj postoj k vánočním návštěvám. Když přijde rodina na návštěvu, to se dá, ale když přijede z dálky a musí se "utábořit", je z vánočně naladěného bytu noclehárna, ze které není kam uprchnout. :-)
Hana Rypáčková
Moje veliká rodina se schází už jen u mne postupně o Adventu a na vánoce jsou všichni jen ve svých rodinách. Vždy to bylo bezproblémové. A letos, když jsem sama, už mám dilema, co s Vánoci. Být s dětmi nebo s přáteli ? Sama být nechci.
Zdenka Jírová
Já nic tak tragického na návštěvách příbuzných o Vánocích nevidím. Jsme malá rodina - já jsem sama a mám 2 dcery s rodinami. Většinou bývám u té mladší, ta má ještě malého syna a od malička jsem až na pár výjimek , byla s nimi. Další den mne zase navštíví starší dcera , tradičně jim peču štrůdl, posedíme , prohlídneme si dárky a za povinnost to nepovažujeme.
Eva Marečková
Ano, v mém věku 55 let jsou povinné návštěvy katastrofa. Všechny, zvláště ty vánoční. Jsem z generace "Mínus nula". Zakládali jsme manželství po 20. roku věku, zpravidla když byli muži po vojně. V mých 21 a 24 letech se nám narodili synové. Je jím 30 a 33 let a celý život mají jen 1 prarodiče, babičku, mojí maminku, která oslavila 87. narozeniny. Proč ale katastrofa povinných návštěv? V době, kdy jsem čekala prvorozeného syna, zemřel měsíc před odchodem do důchodu (tehdy 60 let!) můj tatínek, budoucí dědeček. A to na Štědrý den! 33 let nezhojená rána bolesti a smutku, 33 prokletých Vánoc, korunovaných 25 lety šílenou propagací, marketingem, reklamou na dokonalé, americké, ale pokud možno "tradiční české vánoce". Dobře, snad jsem desítky let zvládala stres, smutek, bolest prací a přípravou svátků jakžtakž překonat, vytvořit dětem dost hezké dny společně prožité (zapomněla jsem říci, že celou dobu maminka s námi žije společně v rodinném domě, ve svém bytě).Jenže to jsme byli my, základní rodina. Návštěvy tzv. povinné přicházeli od rodin mých sourozenců. Ano, oni přece přicházeli k babičce. Ale nikdy nemohli porozumět tomu, jak stresově a emočně je to náročné pro babičku, potažmo i pro mne. Jak "ten smutek" je v celém bytě. Asi to nazvu trapnost, kdy se přetváří, pitvoří, zpívají koledy, dávají dárky. A slovo Štědrý den - děda - smrt - je tabu. A pak tu máme posledních 5 let, kdy synové mají svoje partnerky, domácnosti, ženy, které měly vzory ve svých tradičních rodinách a zvyky vánoční, tj. i návštěvy. A co teď? Namísto toho, abych se vyklidnila po těch letech, neuklízela, nepekla, nesháněla dárky a dekorační serepetičky, je to tu znovu. Od listopadu stres. Ony mladé ženy nemohou porozumět, proč "ty Vánoce" tak nenávidím. Říci své názory by vypadalo, že si stěžuji, že je nechci vidět, že je nemám ráda nebo co; a zatím je to jen a jen o toleranci. Přiměřeně, klidně, spokojeně, kafíčko a procházka a "ne povinné vánoční běsnění". Vždyť je to jen hra. Hezká pro děti. 100x radši normální zastavení se za babičkou, mamkou během roku a ne tato strojenost. Je pro mne nepochopitelné, že v době, kdy se boří mýty, předsudky, tak z Vánoce jsme si udělali "vřed na mezilidských vztazích". Pryč s korektností. Vánoce jsou přežitek a Vánoce jako modla se staly příčinou narušení mezilidských/rodinných vztahů.
Marie Doušová
Vánoce pro mě byly vždy stresující a vzpomínky jsou dodnes velmi smutné.Myslím si , že povinné návštěvy je lépe nepodnikat a dělat jen to co vás nestresuje.Vánoce by měly být opravdu svátky klidu a pohody. Tak se o to snažme.
ivana kosťunová
Celkové vyznění článku se mi zdá dost povrchní. Pokud jsou vztahy v rodině dobré, je příjemné a samozřejmé i společné posezení o vánocích. Pro děti to mohou být i první zkušenosti o tom, jak se správně společensky chovat.
Libor Farský
Někteří lidé mají moc hezký zvyk pozvat ke štědrovečernímu stolu někoho opuštěného, třeba úplně cizího. Já to zatím neudělal, jezdil jsem s dětmi k babičce do Prahy a teď jsem sám hostem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?