Jak jsem jel pro mléko

Františku, je to tak pěkně vylíčené, že jsem to prožíval s Tebou.

Také jsem chodila pro mléko s bandaskou, ale jen do Mlékárny v ulici. Pamatuji se, že jednou mi maminka dala do ruky k bandasce 1000korunu. Bylo mi 8 let, tak už jsem to uměla přečíst a divila jsem se, proč mi dává tolik peněz? Dozvěděla jsem se, že byla měnová reforma a peníze už nemají bývalou hodnotu.

To jsou vzpomínky, na které se nezapomene. Takové bandasky byly jistě v každé domácnosti, také jsem chodila pro mléko, byl to takový malý krámeček, vonělo top čerstvými rohlíky a chlebem.

Hezká vzpomínka. Já jezdila na kole přes dvě vesnice k babičce pro smetanu. Polními cestami, pěšinkami, přes les, úvozy. Bylo to jak cyklokros, ale smetanu jsem vždy dovezla v pořádku.

Také si na to tuto dobu vzpomínám, každé ráno jsme museli do "mlíkárny" pro litr mléka do bandasky. To byla lahoda. Dnešní chuť mléka se s tím nedá vůbec srovnávat. Ještě že mám ze zmrzliny dobré známé a dostávám mléko čerstvě nadojené ještě teplé.

Taky jsme chodily pro mléko, co by malé žabky. Šlo nás tenkrát asi pět, naše cesta byla tenkrát prašná a protože vydatně pár dní pršelo, tak zrovna samé bláto. Šly jsme husím pochodem, když se k nám přidal i náš pes. Já, co by správná (pětiletá) panička jsem mu důrazně nařídila DOMŮ! Pes byl jiného názoru, chtěl s námi. Jak to dopadlo? Pes se naštval a jednu podruhé nás povalil do bláta a hlídal, abychom nemohly vstát. Která se o to pokusila, tak tu povalil znova. Zachránil nad můj otec, když uslyšel náš sborový řev.

Čekala jsem, že se právě něco stane s tím mlékem, ale asi jste si to nezasloužil, tak to dobře dopadlo. :-D

Úplně Tě Františku v tom asfaltu vidím a následně nabalené kdeco na zaasfaltovaných pláštích....Já jsem pro mléko nejezdila, měli jsme svoje, ale do pekárny pro krmný chléb pro prasata. Tatínek ušil krásný postroj na našeho kozla, zapřáhl jej před malý žebřináček a já jsem si s kozlem vykračovala. Ach jak mi to ostatní děti záviděly, kolikrát jich za našim zpřežením šel celý houf. Ach jo, vzpomínky.

Tyhle vzpomínky, Františku, má asi hodně z nás. Až na ten asfalt. Taky jsem chodila s bandaskou pro mlíko a pro pivo. Mlíko mi nevadilo, ale chodit pro pivo jsem nenáviděla. Ale později se mi zalíbilo chodit na pivo. To mi vydrželo dodnes. A to kolo bez blatníků bylo v Obecné škole.

Zrovna jsem nedávno vzpomínala na mléko v bandasce.Jak jsme s ní točili, aby se mléko nevylilo...My menší jsme se ti nejprve učili na vodě, než nám bylo svěřeno mléko. Bylo to tučné mléko , ale máslo se neudělalo.