Čauky, voe!

Zajímavé čtení a historka z pohřbu, ta nemá chybu.

Pozdrav, poděkování, prosím považuji za absolutní základ slušnosti. Když jsem jezdívala do ciziny, i když jsem neuměla místní řeč, toto jsem se naučila ještě doma. Také se mi líbilo, že na vesnici se zdravili i návštěvníci. Neví, zda to ještě funguje. Člověk, který nepozdraví, nestojí za to, abych si všímala.

Zdravíčko, Oldřichu! Včera jsem vyprovázela vnuka na vlak. Na nástupišti seděl hoch /asi 15 let/ a kouřil. Nedopalek hodil na zem a zašlápl. " Ty nevíš, že se na nástupišti nekouří? A nevidíš koš, že tu děláš takový bordel? !! " Hoch se po chvilce ohnul a nedopalek hodil do toho koše. Ukázala jsem mu palec nahoru a usmáli jsme se na sebe. Řekl ještě: " V pohodě". Byl to slušný hoch, jen nebyl poučený. Tak čaves!

Hezký den, je to moc zajímavé téma, četla jsem i nějaká moudra, ale každý to má asi nastavené jinak, dobou, rodinou, povahou.Za našeho dětství, puberty, by neprošlo nepozdravit někoho staršího,byť jsme ho znali jen podle vidění.Docela mi vadí , když někdo vychází a ten příchozí mu tu přednost nedá, nedělají to jen mladí a děti, ale i starší.Mám jednu vzpomínku na dobu, kdy jsme jezdili na střední školu autobusem.Na poslední zastávce nastupovala žena , starší neurčitý věk.Většinou nebylo už místo k sezení, ta osůbka si vždy vyhlídla nějakou dívčinu sedící uprostřed a spustila, že asi nemůže pustit starší sednout,protože musela moc pracovat a je unavená.Nikdy to však neudělala mladým můžům.

Moc se mi líbí články inspirativní a alespoň mírné zamyšlení vyžadující. Tedy tento se mi líbí velmi. Jen bych dodal, že pozdrav je dokonce starší než řeč. Už když se dva jedinci potkali a pouze vydali zvuk, tak jím, intonací i doprovodným gestem oba naznačili, jak by si přáli, aby se jejich setkání vyvíjelo dál. Něco z toho se udrželo dodnes a způsobem, jak pozdravíme můžeme hodně sdělit.

Historka z krematoria nemá chybu. Účastník měl zřejmě zapnutou navigaci. Jinak mám zásadu pozdravit je slušnost, odpovědět na pozdrav povinnost, to mně učili od mala moji rodiče.

Případ od případu a třeba se to někdo přece jen naučí. Vím, že pozdrav je mnohdy jen formalita, ale na druhou stranu přece jen svědčí o tom, že toho druhého přinejmenším beru na vědomí. Díky.

Taky Tě rád vidím a s potěšením zjišťuji, že jsme o volování psali ve stejnou dobu. To se mi stává s Helenkou Červenkou.

Zdrávstvuj, Oldo, čte se to dobře. Před měsícem tu už pozdravy rozebírala Ivana Kosťunová a protože jsi k němu sám psal komentář, tak jsi ho určitě nepřehlédl. Ale pozdravit se můžeme opět. Budeme se tak dlouho zdravit, až se uzdravíme, což rádi přijmou všichni právě nemocní :-) https://www.i60.cz/clanek/detail/18339/pozdrav-pambu-vasnosto

Oldo, přečetla jsem jedním dechem / nebo S jedním? /... Tvé příspěvky mne vždy zaujmou a i pobaví.. K těm pozdravům - když dorazím k mladým, mezi dveřmi Zuzka / snacha/ zvolá : " Taky Tě ráda vidím".. je to už takový zvyk od doby, když jsem k nim vtrhla jako vichřice a už mezi dveřmi vypouštěla slova kritiky:))) Zuzka se usmála místo jakýchkoliv reakcí řekla tuto větu a já jsem se pořádně zastyděla. Od těch dob je to náš,sice neobvyklý, pozdrav.