Hrátky s češtinou. Nebuď labuť 2

Liborku, jen tak dál. :-)

Helčo, to jsem nebyl já, nemám na Tebe telefon. Děkuji za uznání - všem.

Dobrá a vtipná zamyšlení, Libore. A vzpomínání...

Libore, kam se hrabe antika na Tvé výklady! Tak piš a nebuď mne, když se jedu vyspat do Záhorovic.

Výklady jsou překrásné, prozaicky vzato je to klasická ukázka homonymie (homonyma - slova souzvučná), něco jako "Paní holí ženu".

No tak dobře. Švandrlíka je jenom verse antická - č.2. První a poslední příběh jsem si vymyslel jen tak, z legrace. Ale, že jsem věrohodnější než Mistr Švandrlík ??? Udělejte mi radost !!!

Jo a asi bych řekla, že je to z baletu, i když Héry bylo taky dost.

No, Liborku, na to si moc netroufnu. Rčení ''nebuť labuť'' samozřejmě znám a určitě jsem i někdy použila a to v souvislosti, kdy mi nechtěl někdo v něčem vyhovět, nebo dělal něco blbýho. A pojem Labutí píseň je něco, co člověk dělá naposledy, nebo když něco končí. Myslím, že to vzniklo od labutě, která před smrti svému partnerovi zpívá. Ale jak dalece je to smyšlené, to opravdu nevím. Tak nebuť labuť a prozraď nám to. *****

Přiznám se, že mě nikdy nenapadlo, že „nebuď“ by mohlo být od „budit“. O. Spalová a kol. (1968) píší v knize „Co to je, když se řekne…“ o labutím zpěvu. Konstatují mj., že o labuti, která před smrtí zpívá, se zmiňují již antičtí básníci, zejména Ovidius. A. Brehm prý tvrdí, že labuť opravdu zpívá, když umírá. Dále citují např. milostnou píseň z doby Václava IV., odkazují na Wagnerova Lohengrina nebo symfonickou báseň J. Sibelia. Je tedy evidentní, že zpívající umírající labuť je v evropské kultuře zakotvena.

Hodně práce sis s tím dal, to se musí ocenit. Třesky plesky, je to hezký. Zapuď labuť.