Naučme se číst z očí. Je to zábavné i poučné

Lidem, kteří mi při rozhovoru nepohlédnou do očí, na mne působí nevěrohodně a moc jim nevěřím. Mimo jiné je to i slušnost.

I toto je myslím dost individuální, jako vše ostatní týkající se osobnosti. Jsou jedinci, kteří dovedou lhát bez oka mrknutí, jsou tací, kteří klopí oči, a přitom se třeba jen stydí. Na irisdiagnostiku moc nevěřím, dočetla jsem se, že se oko během krátké doby dost mění, takže odhalení různých chorob tímto způsobem asi není příliš spolehlivé.

Rozhovor naživo je určitě lepší než přes nějaké "počítací stroje". Ale ještě jednu věc vyžaduji: abychom si pohlédli do očí, když si připíjíme a když si podáváme ruce. Kolikrát se mi stane, že ten druhý se dívá úplně jinam. Ani tu vteřinu ho nezajímám??

Oči na člověka jistě prozradí mnohé. Třeba neupřímný úsměv – jen ústy, nikoli očima. Nebo únavu. Co se týká uhýbání očima: jsem „levotočivá“, tj. vše mi jde snáz doleva, než doprava. Doleva uhnu pohledem zcela přirozeně, doprava je mi to nepříjemné. Možná to bude tím, že neumím fabulovat.

Zajímavé čtení. Podání ruky samozřejmě s pohledem do očí, pokud to tak není, je to hrubá neslušnost. Ale pokud rozhovor trvá třeba dvě, tři hodiny, kdo by to tak dlouho vydržel !

Ano.

Především bychom měli vést rozhovor s pohledem do očí.