Slovinsko 2 - Termální lázně Snovik
FOTO: autorka a partner

Slovinsko 2 - Termální lázně Snovik

2. 11. 2017

Dva dny před odjezdem jsme začali balit do nově pořízených skořepinových kufříků na kolečkách, kterým jsem moc nevěřila, hromádky nezbytností, které jsme postupně nastřádali. S ohledem na nevalné předpovědi počasí jsme lehčí věci vyřazovali a doplňovali teplejší, voděodolné, což se brzy ukázalo jako velmi prozíravé. Své místo měly i dva deštníky. Hotovo, sbaleno.

Den před cestou do světa jsme se přemístili k dceři do Olomouce, abychom příští den bez problémů stíhali dojet do Brna na místo, kde nás měl nabrat autokar jedoucí z Prahy. Večer mě začalo pobolívat v krku a v noci propukl zánět naplno. Nic naplat, sáhli jsme do cestovní lékárničky a doktor mi nasadil antibiotika. Ráno mi bylo o trochu líp, špatně se mi ale dělalo z deště, který nás doprovodil k nádraží. Nástupní místo bylo v Brně až za Ústředním hřbitovem, kam jsme dorazili pořádně zmoklí, ale plni očekávání.

To se poněkud protáhlo, protože náš dopravní prostředek uvízl v nějaké koloně. Mezitím se shromáždili další účastníci zájezdu z různých míst Moravy, takže nám čas při mudrování, kde se stala chyba, nakonec přece jen líp uplynul a bylo to tady. A koukali jsme! I vy budete, až vám v průběhu „reportáží“ představím vozidlo, kterým jsme jeli. Ulevilo se mi, už jsem byla promrzlá i v teplém oblečení. Za chvíli jsme pohodlně seděli a dověděli se, že nás bude provázet delegátka Míša a vozit řidič Rudolf.

Cesta příjemně ubíhala, brzy jsme minuli novomlýnské nádrže odrážející šedou deku na obloze, jen desítky bělostných labutí z nich zářily jako hvězdy na nebi. Profrčeli jsme Rakouskem a napjatě sledovali potoky a řeky plné kávě podobné tekutiny tam, kde jsme očekávali průzračnou vodu tekoucí z hor. Konečně jsme v půl sedmé dorazili na místo. I zdejší potůček vypadal, jako by právě protekl Augiášovým chlévem, a pršelo.
Vzhledem ke zpoždění jsme šli nejdříve na večeři, kterou jsem si moc nevychutnala, protože mi bylo tak mizerně, že jsem i uvítací deci červeného přenechala svému parťákovi. Na koupání jsem neměla ani pomyšlení, těšila jsem se do kanafasu.

V recepci jsme obdrželi zajímavou kartu místo klíčů a průkaz, kterým jsme se prokazovali, když jsme šli jíst nebo do bazénu. Autobus nás vyvezl k pěkným ubytovacím objektům. Jednotlivé domy měly jména podle stromů, které byly před každým z nich vysazeny: Smreka, Bor, Hrast (čti chrast), Breza, Lipa, Vrba, Jesen, Gaber. Hádejte, ve kterém jsme byli ubytováni my. V tom jediném, který jsme nedovedli přeložit, i když podle stromu jsme to nakonec poznat mohli. Hádáte dobře, v Hrastu – Dubu.

Ale vy už se určitě těšíte na fotografie, které pořídil Pavel: Tady jsou:

cestování
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Jsem přesvědčena, že vám se tam líbilo i za pošmourného počasí. I fotky tomu nasvědčují. Usmívám si, když si vzpomenu na svůj někdejší první zážitek s čipovou kartou v hotelu. Otevřít dveře s ní šlo, ale netušila jsem, že musí být zasunutá ve zdířce i v hotelovém pokoji, jinak nebudou fungovat světla. :-D

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.