V centru Liberce, naproti Domu kultury a OD Fórum, začala fungovat nová kavárna s názvem V patře. Proč další kavárna, když jich je v Liberci tolik? Ptal jsem se proto její vedoucí, Heleny Dytrychové.
Jen v samotném centru je minimálně šest kaváren. Proč si myslíte, že ještě další tu bude také úspěšná? Navíc jste skutečně v patře…
Ten úspěch my vidíme v něčem jiném než v zisku z tržeb. Nechceme být ztrátoví, ale nemusíme být ziskoví. Zaměstnáváme lidi se zdravotním postižením a chceme jim umožnit pracovat a komunikovat, aby se snadněji začlenili do života většinové společnosti. Takže hlavní zisk pro nás spočívá v tom, že vidíme, jak si lidé díky práci v kavárně osvojili či znovu obnovili své komunikační dovednosti, pracovní návyky a podobně.
O jaké zdravotně postižené se jedná?
Jsou to lidé, kteří prodělali duševní onemocnění a nyní potřebují znovu nabýt pracovní i sociální zkušenosti, znovu běžně komunikovat a zažít pocit dobře vykonané práce. Když si zlomíte nohu nebo dočasně ochrnete, tak každý ví, že bude trvat, než se váš stav zlepší. Velká část veřejnosti bohužel nechápe, že třeba těžká deprese je vážné onemocnění, to není jako když jste jeden nebo dva dny smutní nebo naštvaní. Deprese vás paralyzuje stejně těžce jako jiné vážné onemocnění. Snad bych to přirovnala k situaci po mozkové mrtvici, když se včas zahájí léčba a následná rehabilitace.
Takže tito lidé byli nedávno na dně a nyní jim pomáháte, aby se zas dostali nahoru…
Ano a jsou-li zaměstnáni v naší kavárně, jsou už vlastně v prvním patře J. Víte, oni potřebují zpočátku velmi citlivé vedení. Ať už je postihla schizofrenie nebo deprese, musíte k nim přistupovat s trpělivostí, povzbuzovat je do dalšího zlepšování a provázet je znovu běžným životem mezi lidmi.
Kdo vlastně tuto kavárnu založil? Která firma může říci, že jí nejde o zisk?
To může nejspíš říci nezisková organizace a tou je v našem případě Fokus Liberec, který se stará o duševně nemocné, o jejich pracovní a sociální rehabilitaci. Pomáhá jim s bydlením, se zaměstnáním, poskytuje jim sociální služby podle platného zákona. Lidé, kteří prošli duševním onemocněním, především schizofrenií nebo depresí, potřebují čas a vhodné podmínky, aby se znovu zapojili do života společnosti a obnovili si dočasně ztracené dovednosti a návyky. Nejlepším prostředkem k tomu je jejich samostatná práce, pochopitelně pod vedením asistenta a s postupným osamostatňováním.
V čem se liší váš sortiment od nabídky jiných kaváren?
Ten základ je stejný: různé druhy kávy, nealkoholické nápoje. Místo běžných zákusků nabízíme skořicové a jablečné řezy, dále čokoládové a griliášové poháry a tousty. Naší specialitou jsou domácí lívanečky se skořicí a nesmím zapomenout na sladké i slané palačinky. Ty pečeme přímo před zákazníky. Jako mnozí, začali jsme nabízet snídaně, máme dětský koutek a veřejný internet. Máme však i bezbariérový přístup a na své rodiče, než přijdou z práce nebo z nákupu, u nás mohou počkat jejich děti. Je ale pravda, že nejde o klasickou nedělní nebo večerní kavárnu. Jsme spíš podnikem „pro kolemjdoucí“, kteří se chtějí setkat, vypít kávu, možná si ještě něco koupit na cestu a zas jít dál. Je to taková kavárna všedního dne.
V Liberci jde tedy skutečně o ojedinělý podnik. Jak to vypadá jinde v Česku?
Podobných kaváren je více, protože pracovní činnost je pro tyto lidi nejlepší terapií. V Praze na Pankráci můžete navštívit kavárnu Na půl cesty, v Kostelci nad Černými lesy jsou Modré dveře, spolek Anima Viva v Opavě provozuje „kafárnu“ a hned v sousedním Jablonci již řadu let funguje kavárna Floriánka, která patří Fokusu Liberec stejně jako my.
Každého, kdo si všimne nového obchodu, kavárny, provozovny, napadá, zda vydrží, zda po určitém rozjezdu nezanikne. Nezanikne liberecká kavárna V patře jen proto, že jí skončí nějaký projekt, na který jste dostali peníze?
To rozhodně ne, neboť kavárna nevznikla v rámci žádného projektu. Financujeme jej ze svých prostředků a mzdové náklady na klienty našich služeb hradí úřad práce. A kavárna snad nezanikne ani z dalšího důvodu. V Česku podobně jako jinde ve světě zažíváme epidemii duševních chorob. V Evropě potřebuje každý čtvrtý člověk minimálně jednou za život psychiatrickou léčbu, mnozí ji však nepodstoupí. U nás jsou každoročně desetitisíce nemocných, kteří se léčí v psychiatrických nemocnicích a později přecházejí do péče organizací, jakou je náš Fokus. Děláme tedy to, co potřebují klienti našich služeb a co bude stále potřebovat celá společnost. Kdysi jsme si řekli, že budeme pomáhat lidem, kteří to potřebují, a to tam, kde to stát neumí nebo nechce dělat.
Tak zpět do kavárny. Líbí se mi text na letáku, který máte na stolech. Budu z něho citovat: „Tato kavárna není obyčejné zařízení na vypití kávy. Pracují v něm totiž lidé, kteří prožili náročnou životní situaci, mají určité zdravotní omezení a potřebují naši i vaši pomoc, aby se mohli plně začlenit do normálního života. Jejich úkolem je poskytnout vám kvalitní službu, jen prosím nebuďte netrpěliví. Vycházejte jim vstříc.“ Nemělo by to platit vpodstatě všude mezi lidmi?
To určitě ano. Neustále prožíváme různé náročné situace, třebaže nejde zrovna o duševní onemocnění. A vycházet si vstříc, to bychom měli, vždyť na tom je založen spokojený život, po němž všichni více nebo méně toužíme.
Děkuji vám, paní Dytrychová, za rozhovor, a dokud jsem u vás V patře, objednám si buď griliášový pohár, nebo slanou palačinku…
Tak tohle je otázka, pane Čepelko, kterou vám už nezodpovím. Tu si zodpovězte sám. A přeji k tomu dobrou chuť.
