Když jsem se na začátku 8. třídy nuceně přistěhovala do toho zapadlého venkovského městečka na druhém konci Čech, o kterém jsem věděla jen to, že se tam narodil můj táta, bylo mi hrozně. Posměšné tvrzení, že "v pr.... a v Tejně je stejně" podle mě platilo na sto procent. A mně nezbývalo, než se tam naučit žít. Alespoň do 18 let, kdy jsem odešla na vysokou školu, bydlela na koleji a domů jezdila už jen na víkend.
Dnes jsem v jihočeském Týně nad Vltavou už dlouhá léta vlastně jen host. I když tam dodnes se sestrou máme domek, tedy spíše polohospodářské stavení, jezdím tam každý rok jen na dva, tři letní týdny. Letní Týn miluji. Nebudu opisovat turistického průvodce, co vše se tam nachází. Spíš jen uvedu několik postřehů, co se tam líbí mně, napůl turistce, napůl někdejší občance s možností srovnání tehdy a teď.
Týn leží na řece a řeka má v létě nezaměnitelné kouzlo. Malou výletní lodí soukromé plavební společnosti se můžete vydat po proudu Vltavy až k nedalekému soutoku s Lužnicí nebo naopak proti proudu k malé přehradě, zásobující Temelín. Ano, jaderná elektrárna Temelín! Zdejší lidé si až na malé výjimky zvykli na její vzdálenost pouhých 7 kilometrů od města a chladicí věže, viditelné pomalu odevšad. Myslím, že Týňáci jsou s Temelínem sžití. Přinesl městu lepší zásobování, výstavbu sídliště, komunikací, je sponzorem různých kulturně-společenských akcí. Koncem července se v Týně koná každoročně právě pod záštitou jaderné elektrárny Vltavotýnské oranžové léto, víkend plný zábavy, soutěží pro děti, trhů a koncertů skupin i známých zpěváků, kterým letos vévodil Václav Neckář. Každé léto probíhá na náměstí ve starobylém domě, sídle informačního centra, výtvarná výstava Vltavotýnské dvorky, na níž vystavují i svá díla prodávají mnohdy velmi známí umělci, jako je Kristián Kodet nebo Marta Taberyová. Během letošního léta se uskutečnilo na dvoře informačního centra i několik koncertů tradičního jazzu nebo dixielandu. A každou sobotu hrála pro návštěvníky trhu na náměstí zdejší country kapela, a docela dobře! Nesmím zapomenout ani na ochotnické divadlo. Vltavotýnští ochotníci, mnohdy jsou to už po několik generací celé rodiny, secvičí každoročně nejméně jednu premiéru. Letos si troufli na "Baladu pro banditu". Hraje se v bývalém zámeckém parku a kuriozitou je tu i malé otáčivé hlediště, podobné tomu známému krumlovskému. A když je chladno, tak s sebou bundy a deky! Jen nesmí úplně pršet, to je po představení a herci jsou zklamaní.
V Týně mám ráda cukrárnu u Vltavy, kde se dá sedět buď uvnitř v malé prosklené hale s charakterem zimní zahrady, nebo na terase s vyhlídkou na řeku. Parádní je také umělecká kavárna, kterou si v starobylém domě u Vltavy zřídila rodina zdejších uměleckých knihařů Hodných, dnes už třetí generace. Můžete u nich sedět na zahradě nebo přímo na břehu řeky, anebo si klidně prolézt jejich dům s podobou malého rodinného muzea. Jsou tu i hotely a penziony se zahrádkami, kde se v létě žije dlouho do noci. V penzionu "U voraře" se sedí skutečně asi jen metr od vody a krouží tam kolem kachny s mladými a loudí.
Týn je velmi upravený a čistý, v centru všude svítí střechy i světlé omítky. Po deseti letech si kromě místních stěží někdo uvědomí, kam až sahala Vltava při povodni. Hodně se dbá i na komunální služby. U řeky jsou veřejné toalety zdarma a další lze najít hned u postranního vchodu na hřbitov. Na Malé Straně, kde je naše obydlí, jsou v těsné blízkosti vedle sebe hned tři supermarkety. Je skoro k nevíře, že se všechny uživí. Asi ano, Týňáci zřejmě rádi papají, a je to na nich trochu vidět! Jsou pohodoví. Staří lidé se k nám i po mnoha letech hlásí: Tak jste se zase přijely podívat?
Když koncem léta odjíždím, tedy spíš pomáhám s odjezdem sestře, protože já už jsem dávno v práci, vždycky se mi trochu sevře krk a říkám si: Tak zase za rok? Nevím, celoročně bych tam asi bydlet nechtěla, ale letní Týn se mi opravdu moc líbí a jsem ráda, že jsem neztratila možnost tam jezdit. Snad tedy zase za rok!
