Nastal čas klubíčkový

Nevím, jsk jsem mohla propást takové krásné čtení o klubíčkách.Také jsem byla pletařka a zbytky klubíček používám na háčkování hraček .Zrovna na dárečkách letos hlídali medvídci...

Hezká nostalgie. Naděždo, aťˇVám jde pletení pěkně od ruky.

Všechny zdravím a moc děkuji za vaše příspěvky na téma klubíček. Na obrázku u článku jsou moje výrobky. Stačí zmuchlat do koule jeden list papíru do tiskárny a omotat pletací přízí libovolné barvy. Podobu vánoční baňky na stromeček dotvoří ouško z odložené či rozbité klasické skleněné ozdoby. A párátka s korálky jako mini pletací jehlice ...Děkuji Zuzce za pochvalu mé češtiny a všem bodujícím za spoustu hvězdiček, mám velkou radost !

Připomněla jste mi, že mám spoustu klubíček. Teď se jen naučit plést ponožky. Ty by bodly.

Moc hezké vzpomínání, já kdysi pletla pro sebe i své dvě dcery, té mladší ještě na vysoké. Také jsem šila podle Burdy a i podle ní pletla. Naučila jsem se odborná slovíčka, sepsala je do sešitu a podle nich pletla. Dokonce jsem podle německých předpisů jsem to uměla lépe než podle českých popisů. Pro svá děvčata, když byla malá, jsem k Vánocům pletla i šila oblečky pro panenky do kufříku. Ještě to používala vnučka. Uměla jsem i slušně vyšívat, ale teď nic z toho nemohu dělat jednak kvůli očím a pak mám špatné klouby i na rukou. Pletu jen občas něco jednoduchého. Teď si pletu noční kabátek přes ramena. Je to praktické a není to těžké.Neumím zahálet ani u televize.

Krásně jsem se při čtení zasnila a zavzpomínala na moje klubíčkové časy. Ty bohužel skončily ve chvíli, kdy se mi - věřte nevěřte - při pletení začalo dělat fyzicky špatně, srdce tlouklo jako o závod ... Snad z piety jsem nedokázala vyhodit asi tři svetry, které už pár let odpočívají ve skříni.

Naďo, já klubíčkuju celý rok. Teď jsem zrovna ve finiši s páským svetrem s kapucí. Moc jsem zvědavá, jak to dopadne. Taky jsem jeden čas měla stopku v pletení, ale už jsem v tom zase až po uši. Já jsem se naučila plést na intru, tam jsme pletly všechny. Mám i svou oblíbenou galanterii, kde jsou moc hodné prodavačky. Tak klubíčkovému času ZDAR!

Krásný pojem – čas klubíčkový. Plést jsem začala jako dítě – maminka mě naučila základy; jinak především šila, což mě nebavilo. Prožila jsem pak spoustu klubíčkových let. Pletla jsem bez ohledu na roční období. Hlavně u televize, abych se na ni nedívala nečinně. Pletla jsem skoro všechno – od soupravičky pro budoucího chlapečka, přes spoustu svetrů pro maminku, přítele a sebe až k „dvojčeti“ na zakázku od své nadřízené, dámy každým coulem. Pak se dostavila „písařská křeč“. V okamžiku, kdy jsem vzala do ruky tužku, ztuhlo mi předloktí, ruka se zvedla od podložky a já nebyla schopna se ani podepsat. Možná to bylo od pletení. Víc než na rok jsem ho odložila a pak už se k němu vracela jen zřídka. Dnes mám u televize zapnutý počítač.

Naděždo, také jste mne svým vypràvěním potěšila a vyvolala vzpomínky na dobu, kdy i moje rodiče, včetně nás dětí, byli opleteni svetry z ovčí vlny. Ty byly nezničitelné..

Krásné! Také se těším na klubíčkový čas, i když sama už dávno zaměstnávám své ruce něčím jiným. Maminka pletla, šila, vyšívala, babička háčkovala záclony, já od všeho trochu, ale dnes už jen výjimečně. Moje dcera plete. Její ponožky hřejí celou naši rodinu.