Nemám rodný dům

Jarmilko, ale máme svá rodná města, zem a tedy i své kořeny a kořeny svých předků. A ti, co už tu nejsou, žijí dál skrze nás...

Nikdy jsem takto neuvažovala o rodném domě.A ani mi nikdy nechyběl.Ale občas nostalgicky zajdu do čtvrti,kde jsem prožila své dětství.A pak,kolik "rodných" domů se stalo v minulých generacích v jednu chvíli i domem smrti pro jednoho z hlavních aktérů.mm

Rodný dům také nemám, ale narodila jsem se v hezké porodnici. Mám rodné město a rodnou planetu a také dům svého dětství a mládí. Zatím, dokud tam žije moje sestra. A mám městečko, ve kterém se cítím jako doma i v obyčejném paneláku. Kéž bych tu mohla zůstat až do konce. Myslím, že jsem tu úspěšně zapustila své kořeny. "Mé plody" také zapustily kořeny jinde. Jarmilo, napsala jste to moc hezky a přinutila mě tak k výše uvedenému zamyšlení.

Po přečtení článku jsem si uvědomila, že já mám svůj rodný dům. Na svět jsem pospíchala, otec nestačil přivézt porodní bábu ze sousední vesnice, natož odvézt matku do porodnice. Náhodou u nás byla teta, sestra mojí matky. Ta mě ve svých dvaceti letech úspěšně přivedla na svět. Když přišla porodní bába, byla jsem už vykoupaná, zabalená - prostě holka jako cumel. V té době - rok 1944 bylo asi bezpečnější rodit doma, nežli v nemocnici. O několik měsíců později zemřela v porodnici v Lounech naše sousedka na horečku omladnic. Zůstaly po ní dvě děti, čtyřletý hoch a ta právě narozená holčička.

Dnes jen málokdo máme rodný dům, to asi patřilo k jiné generaci.Já mám rodné město Klatovy a i když tam od 15let nežiji, vracím se tam neustále a nostalgicky vzpomínám na dětství.

No, Jarmilko, na tenhle příspěvek bych si už, popravdě řečeno, nevzpomněla, zatímco na některé Tvé básničky ano. :-) Nemáš rodný dům, ale máš domov, a v současnosti dokonce i jeden navíc. Tak ať Tě zve ještě hodně dlouho.

Jsem také narozen v továrně na porody. Ale že bych na to vzpomínal s pocitem, že jsem o něco ochuzen, to ne. Víc vzpomínám na místa, kde jsem pak prožíval dětství. Ta sice nejsou nic moc, ale zase takové úžasné rodinné prostředí by mi mohl závidět mnohý.

Dost domacich porodu nedopada nejlip, at uz pro dite nebo pro matku. Vybavena nemocnice pro pripadne komplikace mi v tomto pripade pripada lepsi nez romanticka chaloupka s kadiboudou na dvore. Mne chaloupka neschazi,kdyz mam cele sve rodne mesto. Krasnou a nezapomenutelnou Kromeriz.

Já rodný dům mám,jezdím často okolo a vždy se podívám do oken,bydlí tam cizí lidé a přistavěli to dědovi "štok",více v povídání "O babičce,domě a liliích",je mě však také smutno,protože tam nemohu jen tak vstoupit,ale dnes v noci jsem tam někde byla,jak jsem ti psala o tom snu....

Díky,vím,že takto "postižených " je nás hodně,ale přesto smutek ve mě nějak zůstává...