Ilustrační foto: pixabay.com

Můj klavír

19. 10. 2017

Moje poezie

Autor: Oldřich Čepelka

Hodnocení:

(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 19.10.2017 14:13

Krásné ...

Blanka Macháčková 19.10.2017 13:44

Promítnutí nálad do hudby a hudbu do nálad jste vystihl krásně.

Věra Ježková 19.10.2017 10:30

Moc hezké, a, jak píše Zuzka, sympaticky melancholické. Když jsem byla malá, přála jsem si hrát na klavír. Rodiče však poznali dřív než já, že nemám hudební sluch. Ale hru na tento krásný nástroj poslouchám ráda dodnes.

Zuzana Pivcová 19.10.2017 10:01

Je v tom melodie i melancholie. Ano, přesně tak na mě klavír působí, nehraje-li se na něj právě třeba boogy-woogy, i když i to má něco do sebe.

Hana Rypáčková 19.10.2017 08:23

Hezké, navzdory tomu, že mi vnuk právě tříská do piána.Zakázala jsem mu pouštět automatické nahrávky.Moje chyba.....Vyjadřuje svou nespokojenost. Vnučka trénuje na houslový koncert, opravdu jsem v zajetí hudby.

Zpět na homepage Zpět na článek